Rubriky
Blog Fejetony

Silnice číslo 11

Když jsem minulý týden odjížděl na Moravu, netušil jsem, jaké vnitřní nálady a jakých emocí se během cesty dočkám. Ano, jel jsem za tátou do Karviné a protože jsem zvyklý trávit veškerý čas s rodinou, přišlo mi zvláštní odjíždět pryč sám. Sice jen na několik dní, ale přesto pro mne bylo to ticho v autě neobvyklé a rádio lidskou bytost nenahradí. Štěbetání mojí ženy těžko a hašteření dětí už vůbec ne. Ale všechno zlé je pro něco dobré a tak jsem se mohl oddat rozjímání. Jako pan doktor ve známé české komedii, tak i já jsem se kochal krajinou a snad i nějaký ten verš mi prolétl myslí. Naštěstí se žádné plechy nemačkaly a cesta byla příjemná …
Vyjel jsem v neděli před polednem. Od majestátného Ralska, přes Hradiště na Jičín a Hradec Králové. Chce-li se člověk dostat na sever Moravy, pak má několik možností. Já tedy znám čtyři trasy a z Hradce jsem měl už jen tři rozumné varianty. V Náchodě překročit hranici a územím Polska přes Nysu jet až do Bohumína, nebo odbočit v Hradci na Svitavy a přes Olomouc a Ostravu dosáhnout břehů Odry, případně najet na starou jedenáctku a přes Vamberk, Žamberk, Šumperk a Opavu dosáhnout téhož cíle. Vybral jsem si „Route 11“ a myslím, že jsem dobře udělal. Už za dopravně chaotickým Hradcem se krajina otevřela a mě bylo opravdu dobře.
Tok Divoké Orlice dotváří údolí téměř až do Jablonného. Červenovodské sedlo nutí řidiče pořádně prohnat kobylky pod kapotou a za sledem zákrut a stoupání prověřit i brzdy. Ty moje už nic moc. Žádná legrace, řeknu vám. Obzvláště pokud v takovém úseku potkáte traktor, nebo do kopce těžce funící náklaďák a chcete ho dostat za záda. Sjezd do doliny a nádherné panorama vše vynahradí. Trošku se ještě hlava zamotá mezi Kocandou a Bušínem, ale to už je jen pár kilometrů do Šumperka. Hladký průjezd městem mě potěšil. Po chvilce už jsem si to sypal přes masivy Jeseníku. Krásné jsou to hory. Rozmanité a živé. Poslední zbytky sněhu se bělaly mezi stromy.
Na Skřítku pod Závorou přišla další prověrka čepů řízení. U Slatinného potoku se krajina znovu začala pomalu otevírat. Při průjezdu Rýmařovem a v podstatě až do Bruntálu jsem myslel na montované rodinné domky. Jó, mít tak pár peněz navíc a pozemek k tomu, neváhal bych změnit střechu nad hlavou. Do jiného kraje bych však asi už nešel. Například právě Jeseníky jsou nádherné a další místa v republice také, ale rozmanitost a divokost libereckého kraje je to, co mé rodině vyhovuje. Se vzpomínkou na strážská jezera jsem vjížděl do historické části Opavy. Centrum města je nádherné. Snad se mi jednou podaří dostat se do těchto míst s turistickým deníkem.
Přes Hrabyni, kolem památníku světové války, dále na Ostravu. To už byla jen otázka minut. Slezská metropole prochází výraznými změnami. Tamní dopravní infrastruktura bude snad jednou přehledná a intuitivní. V současné době však lidé mají velké problémy s průjezdem tohoto města. I nové úseky jsou značeny chaoticky a celkově mi to připadá, že si pánové inženýři a projektanti představují všechny řidiče, jako hi-tech maniaky, kteří si bez navigace nedojdou ani do sámošky. Když už se na Rudne nevyzna ani skoro rodily Ostravak, pyta se kaj je a vali očiska jak haviř na Sahaře, tak cosik fakt dost smrdi. Nějak jsem se tedy vymotal, ale jen podle slunce.
Za řekou Lučinou jsem už sjel ze silnice číslo jedenáct. Z Ostravy přes Petřvald se auto už jen houpalo na zvlněných silnicích. Dopravní značky s textem „Důlní vlivy“ lemují cestu až do Karviné. Jezdit tam tak každý den – dostanu mořskou nemoc. To je legrace, samozřejmě. Šum moře na Karvinsku nahradil vítr z Beskyd a hřmotný příboj je slyšet jedině při řazení vagónů s uhlím. Inu, touto trasou jezdím rád a možná i právě proto, že rozmanité a stále měnící se provozní podmínky udržují řidiče bdělého, ve střehu a celkově při vědomí. Dálnice je sice rychlá, ale v podstatě nudná. Krom toho můj starý „Pešrot“ už vysoké rychlosti nemá moc v lásce.
Po silnici číslo 11 jsem se včera vydal i zpět. Jízda po starých cestách má jedinečnou atmosféru a své kouzlo. Možná, že je to i tím starým auťákem, ale to nevadí. V životě jde přece o zážitky …

Radovan Bazger, 18.4.2015

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

1 komentář u „Silnice číslo 11“

Hned jsem si vzpomněl na film Ostravak Ostravski. Jsem sice z Čech, ale ta mluva tam kolem šachet je úžasná. Budu muset zas někdy na Baník na zápas.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *