Neodsuzujme se vzájemně za rozdílnou mysl. Tak vznikají nejhorší světové konflikty.
Píšu tady otevřeně své názory a vnímám kolem i tu velkou skupinu lidí, kteří danou věc vidí stejně. Někteří se však bojí o tom mluvit nahlas. Bojí se reakce okolí, bojí se perzekuce otevřené i skryté. Taková je úroveň demokracie a společenské klima v České republice. Bohužel. Už si začínám připadat jak v nesvobodné zemi. Jen je otázkou, zda si tu nesvobodu nevytváříme sami. Právě tím, že se bojíme. Tím, že mlčíme. I války se dají ukončit pouhým slovem. Zatím nezbývá než se ptát …
Co bylo dřív. Vejce, nebo slepice? Bylo nejdříve ruské vejce v podobě speciální operace, nebo dělá světu velké problémy ukrajinská slepice? Docela nad tím přemýšlím, protože každá akce vyvolává reakci a vojenské řešení je určitě odpovědí na jisté události. Kde je jádro pudla? V čem je zakopaný pes? To jsou příznaky a přirovnání, viďte! Ani se nehodí k celé věci. Ona realita je však daleko horší, než rčení tak odpudivá milovníkům kynologie. Kdo ve válce řeší, co se hodí a co ne?
Mám pocit, že je všechno hlubší. Všechno sahá do historie stejně, jako do detailů vlivu nejmocnějších. On se Sovětský svaz a vůbec celý východní blok nerozpadl jen tak. Na Ukrajině nedocházelo k nenávistným výpadům vůči rusky mluvícímu a vlastnímu obyvatelstvu jenom z plezíru. Majdan se neuskutečnil sám od sebe. Události na Krymu také nesou zvláštní torzo příčin a důsledků. Za vším je vidět souboj a vliv různých zájmů a nebojím se říct, že jde také o peníze.
Svět investic můžeme sledovat v grafech rozličných trhů. Pokud jde o politiku a její globální charakter, nabízí se samozřejmě i skrytá rovina. Kdo sypal a sype prachy na Ukrajinu? Seznam bude dlouhý. A sype se dál. Do zbraní. Smutné jsou počty padlých. I civilistů. V zájmu pochybných politických veletočů umírají lidé. Páni se nedokázali dohodnout, tak to stejně jako ve všech válkách padá na bedra nevinných. A čím více peněz se v konfliktu utápí, tím více krve je prolito.
Někdo Ukrajincům prodal zemi pod nohama a ještě jim desítky let ukazoval, tam, tam je nepřítel! Vše dobře připraveno. Včetně politických změn. Včetně zásobování zbraněmi a municí. Rakety dlouhého doletu také nejsou problém. Co to bude příště? Atom? Začínám si myslet, že je Ukrajina jen prostředek, nástroj a záminka pro válku Západu s Ruskem. Pokud by Moskva nereagovala, co by nastalo? Rozklad Ruska zevnitř, ale vnějšími silami. Je to můj názor a věřím tomu. Ty pokusy už tu byly.
Pokud se zapojí i nejednotná Evropa, vítězit budou opět jen žal a smrt. Washington nechce přímou konfrontaci s Moskvou. V USA vědí, že na všem můžou jen získat. Politicky i ekonomicky. Vždyť když se dva perou, třetí se směje! O Rusko taky strach nemám. Nelze porazit. To Ukrajinců je mi líto. Žijí na rozhraní dvou světů a rozmary Západu zničily jejich vlast. Ukrajina se stala obětí politiky velmocí a nástrojem upevnění pozic proti Rusku. Bohužel to vypadá, že těch obětí bude víc.
(Jiří Vyvadil v interview České televize)
Už je v podstatě jedno, co bylo dříve. Jestli slepice, nebo vejce. Důležité je, co zůstane a zbyde po celé akci. Já osobně za vším vidím velkého, nevyzpytatelného a nezvladatelného kohouta, který se snaží přežívat a růst na úkor ostatních. Určitě stále nesouhlasím s vedením bojů a jedno vím jistě. Úsilí o život v míru musí vycházet ze srdcí všech, ne jenom několika subjektů, které svou touhou, povahou a cestou oslabují sami sebe. Vzplanutí nenávisti je cestou do pekla.
Jenomže jak mít v lásce někoho, kdo se neustále snaží o podraz? Jak jednat s někým, komu se nedá věřit? Ruská federace se nechala v mezinárodním měřítku dlouhá léta tlačit do kouta. Západní aliance způsobila vznik ekonomických alternativ dolaru, ale také soutěžní, kulturní, sociální izolaci a v neposlední řadě i přímé ohrožení bezpečnosti Ruska. Reakce se dala očekávat a na to Západ nečekal s rukama v kapsách. Dění na Ukrajině důsledně využil proti Moskvě.
Situace na Ukrajině je politováníhodným důsledkem promyšleného plánu západních sil. Rusko svým vstupem na území Ukrajiny chtělo zabránit pokračování občanské války rozpoutané po násilném převratu v roce 2014 a zároveň vyrvat tu zemi ze spárů samozvaných vůdců. Jenomže západem podporovaná Kyjevská moc využila pobídek k otevřenému střetu. Pokud se dnes tak často mluví o třetí světové válce, tak začala už v tomto velkolepě financovaném období.
Vznikl konflikt, který přesahuje všechny meze. Myslím si, že nic nevzniká náhodou. Ani to, s čím operují média a vládní orgány. Tedy invaze ruských vojsk na území Ukrajiny. Ke všemu je do očí bijící, jak se rozvíjí snahy potlačit jiný názor k celé věci. I příspěvky a komentáře obsahující racionální, nebo pragmatický popis událostí dostávají nové vysvětlivky a dodatky tak, aby lidé uvěřili jediné správné interpretaci. Věřím, že v nových učebnicích dějepisu bude jediným viníkem Rusko.
Mám jiný názor. Za rozklad Ukrajiny a oběti na životech nesou zodpovědnost všichni ti, kteří se nedokázali dohodnout. Ti, kteří dopustili, přímo plánovali, nebo podporovali takové aktivity, které vyprovokovaly ozbrojené střety nejen mezi ukrajinským lidem, ale mezi všemi národy, které do konfliktu zasáhly, zasahují, nebo v budoucnu zasáhnou. Ten názor nemusí a nebude přijat se souhlasem většiny, s tím počítám. Přesto není zdaleka ojedinělý a dokonce ho často sdílejí i sami Ukrajinci.
Zrovna včera jsem zahlédl článek s názvem „Povolejte osmnáctileté. Bílý dům naléhá na Ukrajinu, aby urychleně snížila mobilizační věk.“ To se vážně bude válčit do posledního Ukrajince? Kdo vlastně ten konflikt rozpoutal? Kdo se ho snaží udržet? Kdo to všechno řídí? Kyjev skutečně podléhá radám nebo příkazům USA? Lidé už si toho začínají všímat a říkají narovinu, ať si tam jdou válčit Američani a neposílají na jistou smrt ukrajinské děti! Už toho umírání bylo opravdu dost!
(Václav Klaus hovoří k tématu ve 34. minutě)
Na to je třeba myslet. Ne vždy události probíhají tak, jak jsou veřejnosti předkládány. Ne vždy je domnělý ochránce udatným bojovníkem proti zlu. Někdy zlo vzniká tam, kde bychom ho nečekali a naopak. Psal jsem v minulosti o tom, jak moc nesouhlasím s počínáním Vladimíra Putina. Vždyť musel tušit, co nastane. Jenomže jeho oblek nenosím, ani tíhu úřadu, který zastává. Všechny souvislosti z pohledu běžného občana Ukrajiny ovšem ukazují na agresory přinejmenším dva.
Snad nebudeme muset řešit ani pudla, ani jádro a v zákopech rozhodně nevidím psy! Jen hrdiny! Bratrovražedný střet jednou skončí. Kdy? I v Kremlu mění plány podle toho, jak se vše vyvíjí. Můžeme čekat cokoliv. Teď už totiž nejde jen o Ukrajinu. Fungování světa od roku 2025 bude vypadat naprosto odlišně. On se ani ten Západ nechce vzdát své role světovládce. Zbrojovky jedou na plné obrátky a strach je cítit snad v každém člověku, pokud je tedy trochu v obraze.
Rád bych, aby nikdo netvrdil, jaký že rusofil a obdivovatel východních pustin napsal tento text. Ono totiž vůbec nejde o obdiv a inklinaci. Snažím se o nadhled, o nalezení souvislostí. Ekonomický a politický tlak na Rusko je už desítky let do očí bijící. Stačí používat rozum a nezůstávat pod vlivem informační masáže. Je dobře, že zazněly i jiné názory. Například slova Václava Klause, pana Vyvadila a dalších. Nikdo normální nechce válku, to jen jisté síly touží po větším bohatství.
Je to skutečně tak. Ukrajina je nástrojem tažení proti Rusku a obětí, nešťastnou obětí šachové partie mocných. Nebaví mě a nelíbí se mi osekaná pravda. Všude slyším, vidím a čtu jen zprávy, jak Rusko napadlo Ukrajinu, ale co se dělo před tím, to jaksi mizí ze zpravodajských serverů, z diskuzí, z paměti lidí. Je mi strašně líto Ukrajinců. Těch, kteří museli utéct, těch kteří v dobré víře bojují a především těch, kteří svůj život položili za zemi, kterou dlouho a dodnes ovládá kdosi v pozadí všeho dění.
V demokracii je každý názor důležitý. Stejně tak je důležitá solidní diskuse a forma dialogu, který lidé mezi sebou vedou. Můj pohled na celou věc má svůj vývoj i vzhledem k tomu, jaké informace jsem schopen v tom divokém proudu zachytit. Dezinformační vlny odmítám a dlouho jsem pochyboval o nutnosti ozbrojené akce ze strany Ruska. Pochybuji stále, ale ruské vejce, jakožto známý pokrm studené kuchyně, mi celkem chutná. Tak tedy jen doufám, že nás nečeká nukleární zima!
Zbývá spousta nezodpovězených otázek. Můžeme se donekonečna ptát, jestli Rusku vládne diktátor. Zda by z Moskvy zazněl pokyn k útoku na Ukrajinu, kdyby se do Kyjeva nehrnuly dolary, západní struktury a organizace. Kdo ví, co by nastalo bez zásahu zvenčí? Lhostejno z které strany. Podobné otázky kolovaly, když v jiných zemích dělaly „pořádek“ Spojené státy Americké. Od Vietnamu až po Jugoslávii. Svět poněkud zdivočel a nikdo neví, jak ho zkrotit. Všichni chceme mír! Nebo snad ne?
Neustálým zbrojením a lstivou politikou přátelství mezi národy nikdy nedosáhneme.
Radovan Bazger, 28.11.2024