Tak, a máme po volbách. Vyhrálo hnutí ANO. Zase. Voliči tak rozhodli v domnění, že se něco změní a „bude líp“. Přímo se vnucuje otázka, jestli bylo lépe v době prvního mandátu vlády premiéra Babiše. Ne, nečekám velké a pozitivní změny v oblastech, které reformy skutečně potřebují. Tím se teď ale zabývat moc nechci. Co bych chtěl vypíchnout je volební debakl koalice Stačilo! Komunistům se opět nepodařilo přesvědčit lidi o svých dobrých úmyslech, Sociální demokracie téměř pohřbila své vlastní ambice a ostatní politické strany a jejich kandidáty skoro nikdo nezná. Zrovna Socdem je mi docela líto. Měli a mají prima program. Dokonce z mého pohledu lepší, než ANO, SPD, nebo KSČM. Patrně byla chyba připojit se k levicové frakci tímto způsobem, ale kritizovat to nějak obsáhle by bylo hloupé. Po bitvě je každý generál. Určité vnitřní debakly prožilo více koalic a stran, přestože se třeba do sněmovny dostaly.
Moje levicové názory dostaly pořádně na frak. Tedy v tom smyslu, že jsou v této době poněkud menšinové. Já se jich ale nevzdám. Mohl bych samozřejmě souhlasit s tím, že se pracující lidé mají celkem dobře, nebo lépe, než v minulosti. Jenomže to je hodně nafouknutá iluze. Města a obce vzkvétají v rámci možností, obchody plné zákazníků, domácnosti vybavené nejmodernější technikou a nábytkem. Aut je všude tolik, že nestačí parkovací místa. Jsou to ukazatele rozkvětu? V tabulkách statistiků možná. Realita však skrývá určitá varování. Stavíme domeček z karet. Stabilita je závislá na tolika faktorech, že se ekonomika republiky kymácí ze strany na stranu při každém závanu větru. Je přitom úplně jedno odkud kdo fouká. Zda od Moskvy, nebo Bruselu. Nejsilnější plíce má stejně Washington, zdá se. Všechno je propojené. Životní úroveň našich občanů ovlivňuje i cena citrusových plodů kdesi v jižní Americe.
Obráceně to platí taky, ale neúspěch kandidátů KSČM s největší pravděpodobností neovlivní počet bezdomovců v Buenos Aires. Problém vidím spíše v tom, že úspěch ANO zásadně neovlivní počty chudých v republice České. Když se máme podle pravicových lídrů nejlépe v historii, a já i hnutí ANO považuji za středo-pravicovou organizaci, měli bychom najít cestu, která otevře přístup k normálnímu životu i nemajetným. I těm, kteří jsou úplně na dně. Pozor! Nemyslím tím jen bezdomovce. Na dně jsou i přes sociální programy také samoživitelky, lidé se zdravotním omezením a další, kteří se nemohou bez potíží uplatnit na trhu práce. Mezi nejhorší aspekty současných finančních hladin patří výše mezd, tedy odměn za práci. V této souvislosti musím připomenout abnormálně vysoké náklady na bydlení. Je úplně jedno, jestli jde o nájmy, nebo pořízení vlastní nemovitosti. Obojí je vzhledem k platům neúnosné.
Sociální demokraté mají řešení. Leč, mají i smůlu. Smůlu máme vlastně všichni. Ne proto, že neuspěli, ale proto, že se nedokážeme soustředit na podstatné záležitosti. Dokonce musím uznat, že je dost věcí, které minulá vláda udělala dobře. A o tom to celé je. Kulturní osa je dnes úplně jiná, než tomu bylo před dvaceti lety. Je už úplně jedno, co je pravice a levice. Takové dělení už téměř postrádá smysl. Klíčová strategie dalšího rozvoje závisí na růstu životní úrovně všech ekonomických tříd. Politika na tržní prostředí občas zapomíná. Zápasí o body a sáhodlouhá řečnická martýria také ničemu nepomáhají. Chápu, že vítěz bere vše a směr, kterým se vydá, měli by ostatní respektovat a tolerovat. Demokracie by však měla být o širší shodě a ti, kteří onoho vítěze nevolili, neměli by být opomíjeni. Kroky nové vlády, která zanedlouho vznikne, musí být prospěšné všem. Nejen natěšeným fanouškům Agrofertu.
Přál bych si takový svět, ve kterém lidi nebudou řešit nesmysly. Ve kterém by se všichni více orientovali na věci důležité. Pochopil jsem, že tvrdé levicové srdce patří do vitríny dávnověku. Ne pro neúspěšnou volbu, ale proto, že podmínky současného bytí jsou úplně jiné. S tím souvisí i můj pohled do budoucna. Mám pevně stanovené body, kterých se chci držet a budou pro mě prioritní. Inteligentní sociální politika, důraz na ekonomický rozmach a zároveň udržování lidských a přátelských vztahů i nad rámec naší krásné země. Dle těchto kritérií budu vybírat kandidáty za čtyři roky. Co se naopak nepřátelských vztahů týče, je nejvyšší čas zapomenout na historické fragmenty svázané rudým pionýrským šátkem. Rusko je momentálně hrozbou. Nemůžu říct, že nenávidím tamní lid. Jen a pouze nesouhlasím s tím, jak nesmyslnou strategii zvolil prezident Putin nejen na Ukrajině, ale i směrem k zemím Západu.
Politika by neměla rozdělovat. Události ve světě mají takovou dynamiku a sílu, že je čas se naopak semknout. Semknout v zájmu existence. Patříme k rozvinuté části světa a s tím se pojí i zodpovědnost. Přes všechny trable, které Evropská Unie má a přináší, je členství ČR tím nejlepším, co nás stabilizuje. Ne, nesluší se zapomínat na potřebné, na ty, kteří žijí z ruky do úst, nebo ty, kteří nemají na zaplacení činži vinou nikoliv vlastní. Je zároveň žádoucí, abychom mysleli na časy budoucí a životy dětí. My jim přece nemůžeme předat spálenou zemi, zničenou planetu, špatné podmínky pro život. Často se ve svých textech odvolávám na dokumenty Organizace spojených národů. Připomenu i teď několika větami to podstatné. Právo každého národa na sebeurčení vychází ze zásady, která je zakotvena v Chartě OSN. Právo na odpovídající životní úroveň je rovněž zakotveno v mezinárodních dokumentech.
Co s tou levicí tedy? Na smetiště dějin určitě nepatří. To ne. Ona totiž stále má určitý význam. Můžeme si ji sice představit jako protipól neexistující části politického spektra, ale v případě, že smysl zůstane zachován pro její úsilí o větší společenskou rovnost a sociální spravedlnost, pak by své místo na kolbišti opustit neměla. Levice klade důraz na solidaritu s těmi slabšími, na kolektivismus a na aktivní roli státu při přerozdělování bohatství a regulaci trhu s cílem zmírnit, nebo upozornit na sociální a ekonomickou nespravedlnost. Pravdou ovšem je, že i programy druhé strany myslí na totéž. Jen možná ne v takovém rozsahu. Vždy jde o preference národa. Jen ať si lidé vyberou, co chtějí. Hlavně ať máme z čeho vybírat! O tom přesně ta demokracie je. Absolutní moc není dobrá a kontrolní mechanismy jsou stále zapotřebí i v politickém prostředí, které se nesnaží cíleně omezovat jakoukoliv skupinu obyvatelstva.
Doufám, že i nový kabinet v České republice bude pracovat v souladu s odkazem humanity. Věřím, že společně vyřešíme problémy. Ono totiž volbou zastupitelů, nebo vlády, účast občanů nekončí. Všichni se musíme podílet na celkovém rozvoji. Progres nepřijde sám, nebo jen z rozhodnutí nejvyšších míst. Je na každém z nás, jak budeme žít. Všichni žít. Každý jednotlivec má a bude mít vliv na to, jaký bude ten náš domeček. Karty jsou velké riziko. Ne vždy jsou rozdány spravedlivě a navíc docela fouká. Určitě bude lepší stavět na pevných základech, které v zásadě shledávám v jádru naší společnosti. S každou novou generací přicházejí i nové výzvy. To staré a nefunkční končí. Nafouknuté iluze je třeba vstřebat a vyřešit. Snad se to jednou podaří. Sice, jak jsem uvedl, nevěřím tak úplně v pozitivní vliv programu hnutí ANO, ale přeji nám všem, aby bylo alespoň dobře, když náhodou třeba nebude „líp“.
Jsem hlavně rád, že i tyto důležité volby proběhly v klidu.
Radovan Bazger, 5.10.2025