Tak se nám ta krize pomalu rozjíždí na plné obrátky. Už se propouští a to ve velkém. Tisíc lidí u České pošty, pět set ve Spolaně, 270 v Mitasu. Úřad práce eviduje předpokládané hromadné propouštění v 51 společnostech. Mezi jinými se chystá snižovat počty pracovníků automobilka Hyundai a také výrobce autosedaček Adient má v plánu propustit asi 1100 lidí. Práci patrně ztratí přes pět a půl tisíce zaměstnanců. Důvodem celkového růstu nezaměstnanosti v ČR jsou drahé energie, nedostatek zakázek, nízká konkurenceschopnost, přesun výroby do zahraničí, atd. Chudáci ti, kteří platí hypotéky, nebo mladí, kteří založili rodiny. Taková situace vyvolá úsměv na rtech pouze těm, kteří mohou s klidem říct svým zaměstnancům, ať své požadavky na zvýšení mezd poněkud mírní, jinak dopadnou stejně. Tak to prostě chodí. Jen občasné vzestupy a častější pády. Máme svobodu, demokracii, ale stačí to? Mohlo by. K prosazení pozitivních změn určitě.
Říkejte si co jen chcete, vážení obhájci kapitalismu, tedy ekonomického liberalismu, tenhle režim je prostě špatný! Jde v něm pouze o růst životní úrovně menšinového počtu privilegovaných na úkor krizí a existenčními potížemi ohrožené většiny a to ve všech ohledech. Slýchám sice, že to není chybou systému, vždyť každý má stejné možnosti, a tak podobně. Ne! Nemá! Když rodina přijde o domov z důvodu nedostatku peněz, přestože oba dospělí pracují a padesát procent výdělků dávají na bydlení, je to snad jejich vina? Jsou regiony, kde není tak jednoduché nahradit pokles příjmů při ztrátě zaměstnání, nebo změně zdravotního stavu. Kde není lehké reagovat na růst cen nájmů, případně na nové sazby po refixaci hypotéky. Dřít u třech firem najednou, z toho u dvou na zkrácený úvazek, to končí povětšinou infarktem. Je to hnusný systém. Jiný však zatím není. Ani v Číně, ani v USA, ani v Evropě. Ne, ani v Rusku, ani na severu Korejského poloostrova to není jiné. Nepleťme si politické zřízení s ekonomickými procesy. Všude jde jen o prachy a dravci čekají na každého, kdo se nechá vyždímat do poslední kapky lidské důstojnosti.
Žili jsme kdysi v socialismu. V diktatuře a v zemi, která občanské svobody zabalila do poslušnosti. Proč to zmiňuji? V Československu se lidé o práci nebáli a bydlení nebylo jen otázkou peněz a kádrového profilu. Člověk si tehdy mohl velice výhodně koupit družstevní podíl, postavit dům v přepočtu za desetinu současných cen i s přihlédnutím ke kupní síle. Další možností bylo získání dekretu na byt od měst a obcí, ale častěji od zemědělských a průmyslových podniků. I služební byty řešily situaci. Šlo to kupodivu i bez rudé knížky. Ano, byly pořadníky, kšeftovalo se, nebylo všechno hned, ale hlavně se stavělo. Nic nebylo dokonalé, ale přesto se stát společně s podniky postaral o statisíce rodin. Kdo pracoval, měl šanci získat svůj vytoužený domov a co je hlavní, vše bez rizika, že takového člověka i s rodinou pošle banka, nebo pronajímatel na ulici. Určitě nesním o návratu totality. Jen se domnívám, že stabilní bydlení je základním kamenem společnosti stejně, jako samotná rodina. V minulosti můžeme nalézt přinejmenším náměty, jak dosáhnout zlepšení situace.
Evropská unie přijala dokument s názvem Evropská sociální charta, kde je psáno, že všichni pracující mají právo na spravedlivou odměnu, která jim a jejich rodinám zajistí slušnou životní úroveň. Nechybí ani požadavek na důstojné a dostupné bydlení. Když už stát v současnosti nedokáže zajistit lidem ekonomickou stabilitu, tak ať lidé alespoň nepřicházejí o své domovy! Nezaměstnanost je velkým problémem a strašidlem pro všechny, kteří se snaží slušně žít, vychovávat děti a samozřejmě pracovat. Celá ta problematika hypotečního a realitního trhu s byty a domy má ještě jedno úskalí. Myslím si, že jakmile lidé odcházejí do penze, neměli by být přesazováni, jako stromy na zahradě. Dle zmíněné Charty mají nárok na bydlení přiměřené jejich potřebám a jejich zdravotnímu stavu. Jedná se však o téma pro samostatný článek. Všechno to jsou celospolečenské problémy, které dnes podléhají opět a pouze tržnímu prostředí.
Lidskost se naprosto vytratila snad už úplně ze všeho. Mohl bych psát o tom, jak nedostupné je vyšší vzdělání pro nemajetné, kdy jsou děti nuceny jít co nejrychleji do práce, aby pomohly rodičům. O tom, jak je nutné prosit lidi o peníze ve sbírkách, když jde o zdraví a drahé lékařské zákroky například v zahraničí. Kam člověk pohlédne, jen byrokracie, prachy a politika, která nepřináší lidem nic, než dvoudenní pocit svobody a fungující demokracie, jestliže jdou k volbám. Zajímá ještě někoho podstata společenského systému a humánní přístup? Opravdu jsou peníze důležitější, než lidský život, duševní a fyzické zdraví, než bydlení a další základní potřeby? Poměry, jaké panují ve světě, i v tom vyspělém západním světě, považuji za špatné. Ano, jsou na planetě místa, kde žijí lidé v daleko horších podmínkách. Přesto Evropu a Spojené státy vnímám jako rozvojové regiony.
Žijeme v džungli a jen silnější vítězí. Sociální programy nestačí a dlouhodobě neřeší nic. Jen se v nich utápí miliardy, které by bylo možno využít například ve prospěch výstavby domů a bytů. Tedy toho základního, co lidé k životu potřebují. Dokážu si představit projekt, v němž místo nesmyslných a nic neřešících podpor stát postaví každé rodině byt, nebo věnuje plně zasíťovaný pozemek na stavbu domu. Samozřejmě vyjma těch dobře situovaných. Přitom by tyto nemovitosti mohly zůstat ve vlastnictví státu. Taková by dle mého názoru měla být úloha zřízení v ideálním světě. Neplýtvat a využívat peníze daňových poplatníků smysluplně. Sice už slyším oponenty, kteří křičí: Proč já bych měl platit někomu bydlení? Ze stejného důvodu, jako si všichni vzájemně platíme zdravotnictví, školství, plníme důchodové fondy, opravujeme silnice, budujeme infrastrukturu, financujeme bezpečnost, obranu, živíme přebujelý aparát úředníků a struktury veřejnoprávních institucí, a tak dále.
Stát, to není jen Ústavou omezená moc v rukou volených zástupců lidu. Stát je především společenskou formou vzájemnosti. Byl bych rád, kdyby to konečně každý pochopil. Politiky počínaje a sebestřednými jedinci konče. Hypoteční a realitní trh by při aktivní účasti státu na řešení bytové problematiky možná utrpěl jisté ztráty, ale bral někdo ohled například na automobilový průmysl v souvislosti s dohodou Green Deal? Přínos pro všeobecné klima byl by naprosto zásadní v případě obnovené tvorby státního bytového fondu. A dalo by se udělat ještě víc. Mnohem víc. Bydlení není jedinou kapitolou. Ona lidskost chybí i v dalších stránkách současného života. Je třeba si to uvědomit a připustit. Optimálně se i snažit něco také napravit. Přijde vám mé myšlení příliš levicové? Přestaňme si hrát na dobré pravičáky a špatné socialisty. To nic neřeší. Mě nejde o cestu doprava, nebo doleva. Už jste se někdy podívali vzhůru? I tam je prostor. Když budeme neustále hledat problémy a argumenty, proč to či ono nejde, tak se nic k lepšímu nezmění. Jak se říká: „Všechno jde, jen malé děti neumí chodit …“
Radovan Bazger, 27.1.2025