Svůj prozatím poslední příspěvek shledávám jako otevření mysli a jisté pragma snoubící dnešní realitu s minulostí…
Zatímco se některé skupiny občanů nesmyslně hádají o to, zda zakázat, zlikvidovat, nebo naopak podpořit a propagovat symboly komunismu a socialismu, jsou v naší zemi místa, kde se lidé přes tyto půtky přenesli. V okrese Karviná vznikají památkové zóny dobové architektury. Právě města jako Karviná, Havířov a další již takovéto oblasti rekultivují. Jedná se právě o domy postavené v budovatelské éře prvního pokusu o socialismus.
V rámci obnovy zašlé slávy se alespoň na pohled zvěční restaurované fresky, sochy, plastiky, na nichž jsou vyobrazeny symboly hutnictví, stavebnictví, zemědělství, a především symboly havířů. Zkřížená kladiva, sbíječky, přílby atd.
Na náměstí Budovatelů v Karviné je v současné době čilý stavební ruch. Domy postavené v první polovině 50. let minulého století procházejí rekonstrukcí. Pokud skutečně zůstanou veškeré obrazce na domech v původní podobě, včetně několikráte vyobrazeného srpu a kladiva – ne symbolu totality, ale jako znaku jednoty dělníků a rolníků – půjde o skutečně jedinečné místo v republice české.
Osobně si myslím, že vznikající památkové zóny nebudou vytvářet nějaký neucelený skanzen údajného komunismu. Naopak lze tyto pochopit i jako poděkování s jistou mírou obdivu. To, co se v »socialistickém Československu« vybudovalo ve prospěch všech občanů, se v éře kapitalismu jen těžko zopakuje a podaří. Musím vše takto podtrhnout, neboť v době minulé na Karvinsko spěchali lidé za prací. Dnes je v tomto regionu téměř nejvyšší míra nezaměstnanosti. Přesto tamní lidé bojují a evidentně i budují v rámci možností dál.
Občané – pamětníci děkují zastupitelům měst, kraje, majitelům a všem, kteří nevidí svět jen černobíle. Historie Československa je daná a neměnná. Nelze ji skrýt, překroutit či získat a zmanipulovat. Lidé přicházejí a odcházejí. Prostředí kolem nás si však stále zachová pod vrstvou lidských slov a myšlenek reliéf pravdy. Město Karviná v tomto pozitivně překvapuje a nemohl jsem si nevšimnout opraveného památníku osvoboditelům města a obětem hitlerovské okupace 1939-45.
Bohužel jsou v republice místa piety, která upadají v zapomnění, nebo se ničí jejich původní vzhled odstraňováním historické symboliky. A co hůř, dnes se toho kolem nás ničí rukou vlády mnohem víc…
Radovan Bazger, 7.9.2010