Rozpolcené a zvláštní úvahy se rodí v hlavě při vzpomínce na – pro mne kontroverzní postavu dějin – Václava Havla. Pokusím se objasnit proč a vysvětlit můj neutrální pohled a názor vzhledem k obrazu působení tohoto člověka u nás i ve světě.
Nejsem historik, ani mi nepřísluší hodnotit kvalitu českého disentu. Není mi znám počet skutečně utlačovaných lidí v období socialismu. V tomto bodě se dostupné informace dost podstatně liší. Nečetl jsem žádnou knihu V.Havla a jeho divadelní hru s názvem Audience jsem byl schopen duševně pozřít pouze jednou. Jednalo se o dílo, které se řadí do absurdního dramatu a tento žánr mi asi opravdu nesedl. Viděl jsem také film Občan Havel, jenž nám přiblížil jeho osobnost v období nástupu do funkce presidenta republiky. Pana Havla jsem viděl i v reálu a ze vzdálenosti asi 20ti metrů na náměstí v Karviné a sledoval jeho kroky skrze mediální výstupy v souvislosti s domácí i zahraniční politikou.
Nikdy jsem s ním nemluvil a nepohyboval se v řadách jeho oddaných partnerů a spolupracovníků či dokonce přátel. Nevím, jak se choval v kruhu rodinném a nikdy nebudu tvrdit, že jsem toho člověka poznal, nebo pochopil. Přesto však napíšu o tom, jak jsem jej vnímal a vnímám. Když už se jeho jméno objevuje v každém městě ať už jako název ulice, náměstí, významných budov nebo dopravních center v zemi jíž jsem občanem, tak mám právo se i vyjádřit k tomu, jak na mě působí nejenom „Havel“ ve všech koutech republiky, ale i jeho kroky v oblasti politiky, ekonomiky a dalších oblastech správy naší země, na které měl tento člověk značný vliv a to ještě dříve, než se ujal nejvyššího úřadu v České republice.
Činnost V.Havla a lidí, kteří se snažili dlouhá léta o odstranění totalitní moci nejen v ČR, hodnotím jako pozitivní a to z toho důvodu, že během revoluce a převratu nedošlo ke krveprolití a vše proběhlo v poklidu až na nějaké to „obušku z pytle ven“ v podání příslušníků Sboru národní bezpečnosti především v roce 1988-89. Mohlo to být mnohem horší. Ale to snad ani Jakeš nechtěl. KSČ byla skutečně v rukou moskevského diktátu a uměle udržovaná studená válka nemohla trvat věčně. Vzhledem k tomu, že národy v ČSSR jsou beránčí, vše proběhlo relativně v klidu. Komunistická moc nakonec vzala rozum do hrsti a předala vládu formujícím se demokratizačním silám.
V časech chaosu, jež bych nazval „urvi co můžeš“, stabilní a nezadlužená ekonomika Československa dala prostor zlodějům a různým vychytralcům, kteří využili všech možných prostředků ke svému zbohatnutí. K politické moci se začaly drát největší štiky. Když už stát nebyl kontrolován RVHP, tak kdo řídil všechny ty sametové změny? Patrně západní mocnosti včetně USA. Ti totiž financovali a všemožně podporovali nejen Václava Havla, ale i další lidi nejen v ČR a to s jediným cílem: Rozbít východní socialistický blok.
Nevím, zdali tzv. demokratickým státníkům za železnou oponou skutečně šlo o lidská práva v zemích Sovětu a sovětského vlivu. Možná některým. Spíše bych vsadil na peníze a ekonomiku vůbec. Kapitalistické země totiž potřebují občas novou dávku finančního adrenalinu, jinak totiž upadají do krizového stavu. Otevření nových trhů a převzetí trhů zemí východního bloku. Taková byla skutečná motivace západu ve snaze o rozklad východních struktur. Ale nejenom nové trhy, také levná pracovní síla, půda a logistika hrály a hrají dodnes v tomto směru významnou roli. Vojensko-politický vliv je samozřejmě neméně důležitý.
Otázkou zůstává nejen to, komu se hodili a kým byli zneužiti lidé, jako byl Havel. Svět totiž ovládají bankovní instituce a armády v rukou politiků – nikoliv Mírové sbory, UNICEF, nebo humanisté. Opravdu chtěl Havel to, co zde nakonec vzniklo? Na internetu je článek s názvem „Projev, na který se nezapomíná“. Text se jeví jako výtah z projevů V. Havla. Těmito slovy nás politikové ujišťovali, abychom se nebáli, že oni pro nás nic zlého nepřipustí. Přesvědčovali nás. Z našich pozdějších zkušeností je zřejmé, že ta slova byla často jen falší:
„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, ze jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků…“
„Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepši životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce…“
„Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí…“
„Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají…“
„Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v niž se nebudeme dělit na otroky a pány…“
„Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod v ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán…“
„Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.“
Z těchto výroků vyplývá, že lidé kolem V.Havla dobře věděli co náš národ chce a potřebuje, a přes všechna ujišťování pracovali stále proti nám. Havlovi radili jeho „přátelé“. Text je cenný právě tím, že ukazuje co je to za lidi, jaký mají ve skutečnosti charakter. Celý ten oslavovaný rok 1989 a jeho pokračování až do současnosti byl a je vůči nám jen samý podvod směřující k našemu zničení. Vzhledem k tomu, že se na celé sametové operaci V.Havel významně podílel, není divu, že se lidé obracejí k jeho odkazu zády. Obzvláště dnes, kdy jsou v ČR ohroženy chudobou téměř dva miliony občanů a hlady trpí senioři i některé děti.
Podobná a další prohlášení byla na sklonku let 80tých zveřejněna a šířena mezi lidem obecným. Lhal národu Václav Havel, nebo byl snílek a fantasta? Pakliže jeho snahu o rozbití bolševického vlivu a stalinistické diktatury ve střední Evropě hodnotím kladně, tak z jeho dalších aktivit a působení jak na domácí půdě tak i v zahraničí už tak nadšený nejsem. Spíše naopak. Za naprostou chybu považuji vstup naší země do NATO a za odporný čin V.Havla považuji podporu bombardování v bývalé Jugoslavii. Proti rozdělení Československa také příliš neučinil a za otázku referenda také tolik nehoroval.
V anketách oblíbenosti V.Havel už dávno nevede. Vím – již není mezi námi. Také nepatřím k těm, kteří na jeho hrob chodí plivat a skutky diktátorů ležících na Olšanech blahořečí. Pozitiva vždy vyvažují negativa. Nikdo není dokonalý. Gesta a činy známých, vlivných a mocných jsou vidět nejvíce. Proto je veliké i dílo Havlovo. Pro někoho hodné obdivu, pro jiné prostě ne. Dnes se na školách věnují této osobnosti velice podrobně. Za několik desítek let však bude v učebnicích dějepisu patřit Václavu Havlovi jen malý odstavec:
Václav Havel (5. října 1936 – 18. prosince 2011) Pocházel z významné vlivné velkoměšťanské a intelektuálské rodiny první republiky. Politický vězeň, bojovník za lidská práva. Byl devátým a posledním prezidentem Československa a prvním prezidentem České republiky. Výrazně přispěl ke vstupu České republiky do aliance NATO v roce 1999. Prosazoval také přijetí České republiky do Evropské unie. Havel byl esejista a dramatik. Po vzoru zákona o zásluhách T. G. Masaryka se i Václav Havel zasloužil o stát -schválil český senát.
Zajímavým politickým paradoxem je volba prezidenta po odstoupení Gustáva Husáka. Dne 11. 12. 1989 proběhlo jednání u kulatého stolu mezi OF a KSČ. Tajemník ÚV KSČ Vasil Mohorita a šéf Socialistického svazu mládeže Martin Ulčák, navrhli přímou volbu prezidenta. Federální shromáždění však 29. prosince 1989 zvolilo do úřadu prezidenta Václava Havla bez možnosti vyjádření občanů ČSSR. Na druhou stranu bylo víc než jasné, že Havel má všeobecnou podporu. Otázkou zůstává, jak by si vedl v případné nominaci například Alexander Dubček. Koho by občané zvolili? Zbytečná otázka, řekněme. Historie není dotazník – je knihou faktů a jasných odpovědí. Jen vykladači se ve svých názorech poněkud různí…
Celou tuto úvahu o zásluhách V.Havla bych rád zakončil nějak rozumně a tak, abych přesně vyjádřil, co cítím při vyslovení jeho jména. Takže jaké emoce ve mě budí tato postava dějin Česko-Slovenských? Musím se přiznat, že v podstatě žádné. Necítím nenávist. Ale ani nějakou bezduchou oddanost odkazu tohoto politika. Netuším totiž, co skutečně chtěl a do čeho byl vmanipulován. Čeho byl schopen a zda se opravdu snažil dělat vše pro lepší život lidí na Zemi. Myslím si, že věřil svým ideálům a současnou situaci občanů v České republice by byl schopen i odsoudit. Nezaměstnanost, chudobu a beznaděj občanů si rozhodně nepřál.
Přiznám se však, že Letiště Praha Ruzyně bylo pro mne názvem mnohem přijatelnější než Václav Havel Airport.
Radovan Bazger, 8.2.2014