Rubriky
Blog Verše

Fénix

Co se to děje se stranou pokroku!
Kdo musí přidat do kroku?
Jako volič levice
vidím jen prázdné lavice.
Povolební mdlo.
A kdo má v hlavě jasno?

Odháníme minulost z mysli pryč.
Jak populární kýč
znějí slova straníků.
Jako prohra Baníku
v hrudi fandy zabolí.
Jen samé bláboly.

Posuď synu historii v okamžiku.
Omluv již padlo dost!
Tak vyhýbej se otazníkům
a žij sobě pro radost.
Strana nemá budoucnost?
Tak přijímej podobojím…

Komise a konference ničí podstatu.
Už není přece návratu.
Nemusí se nikdo bát,
že národ bude muset lhát.
Proto promluv,
vylez z ulity dokud jsi mlád.

Na nových základech je nutno stavět.
Vykoupat havěť v potu
svém vlastním, nelidském.
Jak Manka za svým Cipískem
utíkej mluvit s lidmi.
Oni to potřebují.

Strana jak zdá se pevnou je skálou.
Buduje pozici.
V politickém klání však
je lamou ležící
na stejném místě.
A to je smrtící…

Jsi-li odhodlaný,tak vystup z řady.
Když nemáš nouzi o nápady,
když chceš,tak i můžeš přeci!
Vystup z řady,promluv k věci.
Bohu se zalíbí ti co se nebojí.
Ti kteří nemlčí.

Nejeden člověk kráčel proti proudu.
Bil se za rodinu,bil se za svobodu.
Sám nic nezmůžeš,
tři pruty nezlomíš a svazek nepovolí.
Nevítej jen chlebem,
Vítej i solí.

Něco se děje se stranou pokroku!
Jistě už duní právo občanů!
Není jim totiž dnes
vůbec do skoku.
Tak pravicový potentáte,
chytej se za hlavu!

Jako pták Fénix povstává z popela
strana všech lidí,
partaj mnohověrná.
Jak báseň zpěvná ozvučí duši.
Novou šanci dává ideálům,
jen napni prosím uši.

Chci psát o novém včerejšku i zítřku.
Slyš, vzniká nový směr.
Oprostě se od jména
už nabírá výšku.
Už vylézá z děr
ta zadupaná myšlenka.

Otevřeně říci se nesluší že stárne.
Roste však naděje.
Pokus se uvěřit,
mladému rozumu teď šanci dáme.
Program ač zachován
postrádá energii.

Kdo vstřícný je, pochopil.
Pro jiné slova zbytečná jsou.
Vykácet aleje, zasadit mlaď.
Stranická obroda v počátcích nekvete.
Stačí však promluvit
a říci: Ať

Zažehnuta je pochodeň inovací.
Stále stejní lidé?
Jsou jiní, jací?
Nejde přec o kabát,
košile bližší je.
Jsme na stejné štaci.

Otevřeně pravím vám myšlenku žhnoucí.
Jak stébla chytám se,
přec netonoucí.
Musíme postavit stranu novou.
Bez báti Stalina,
leč levicovou!

Vraťme všem lidem důvěru v řád.
Nebraňme názorům,
ukažme vůli.
Kdo chce ať vstoupí do našich řad.
Budeme pevně stát.
Zatlučem kůly.

Budeme přísahat na lidskou podstatu.
Žijem jen jednou,
však znáte to vědomí.
Nepřivedeme zpět osudy Sodomy,
kdy slzy tekou.
I straník má svědomí!

Kolikrát je člověk schopen uvěřit?
Život nám dává
nespočet šancí.
Nejsme už žádní jelimánci,
jsme schopni udeřit
kladivem na zvon svobody!

Položme si prostou otázku:
Proč lidé ztrácejí
víru v sebe sama?
Nevidí budoucnost,
jen život na vlásku.
Jen život jako drama!

Proto se obracím na lidstvo celé.
Tak jako doposud?
Tak chcete žít?
Pro děti a za ně se musíme bít!
Dejme novému konceptu vzniknout,
pak bude klid

Pojďme se spojit v monolit pevný.
Dát prostor diskusi,
otevřít srdce.
Popřejme si jen dost pevné nervy.
Udeřme verbálně,
udeřme prudce!

Postavme koráb ze vší lidské touhy.
Velikou, těžkou
a nedobytnou archu.
Prosím, jen beze strachu.
Už nebuďme slouhy!
Chceme přec spravedlnost.

Vyzývám k jednotě ve jménu svobody.
Té pravé naděje
na slušné žití.
Slunce nás zahřeje,
a země nakrmí.
To jsou ty důvody.

Planeta nepatří bohatým lidem.
Patří nám všem.
A nejen člověku.
Doposud vraždíme
vše kolem s odporným klidem.
Z toho je do breku.

Otevřem okna a vpustíme čerstvý vzduch
by napnul plachty té lodi.
Člověk se brodí
tápe ve spleti.
Musíme splatit ten odvěký dluh
a prohlédnout.

Už skládám poslední z písmenek slova.
Snad píši naposled
odkaz dalším věkům.
Je vážně k vzteku
ta nevšímavost Boha.
Nechal nás napospas…

Zbývá než věřit,
že jsme stranou pro lidi,
pro lidi všeho věku…

Radovan Bazger, 7.5.2007

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *