Blíží se konec roku a člověk má tendenci tak trochu hodnotit jeho průběh a v jakém bodě se sám nachází. Je to do jisté míry normální smýšlení a není vůbec na škodu. V životě každého z nás se jistě pár věcí změnilo. Jen bych rád, aby si všichni uvědomili, že jde jen o číslo v kalendáři, ne o konec světa.
Je totiž dost lidí mezi námi, kteří na tom nejsou dobře z mnoha důvodů. Minulost, finance, bydlení, vztahy, zdraví obecně, to jsou všechno příčiny různých kolapsů a psychické nestability, které končí občas dosti nešťastně a přitom zbytečně. Vždyť Vánoce a Nový rok, to je čas hlavně radosti a veselí.
Vím, život je příliš těžký. Občas o někoho přijdeme, někdy se prostě vůbec nic nedaří, kupí se problémy a nebo přetrvávají staré záležitosti, kterých už bychom se rádi zbavili, nebo na nich alespoň změnili ta zásadní negativa. Chápu, není jednoduché plavat proti proudu. Sil často mnoho nezbývá.
Jsou chvíle, kdy nestačí přátelé, koníčky, práce, nebo tučné konto. Každá událost či děj, každý rozhovor stávají se ještě větší zátěží. Obavy a strach. Tělo nic nezvládá a mysl se chce vymanit z úzkosti. Chce letět pryč od všeho zlého někam do neznáma. Dveře jsou však zavřené, když jde o depresi.
Přesto si myslím, že všechno má nějaké řešení, všechno je možné napravit, otočit vzhůru nohama, se vším je možné se vyrovnat. Vlastními silami, nebo s dopomocí. I odbornou. Jen chtít. Jen se vzchopit a vzepřít osudu, pokud je to nutné. Nikdo by neměl podléhat zmaru, pochybám a existenčním otázkám.
Na Zemi jsou miliardy lidí a každý jednotlivec má své místo i svou důležitost. Někdy stačí málo, aby se vše obrátilo k lepšímu. Nejsem sice příznivcem novoročních předsevzetí, ale kdo má nějaké potíže, mohl by si říct právě v těchto dnech: „Fajn. Budu pracovat na změně. Já porazím tu svoji černotu.“
I já jsem si tím prošel kdysi. Svět je sice stejný, ale teď se peru se životem s úsměvem a věčnou nadějí. Stačilo odbourat přepětí a naučit se nepřipouštět zármutek a špatné věci příliš blízko. Někdy i za cenu odsouzení nechápavým okolím. Stojí to za to. Stojí za to zachovat si zdraví, sílu, rozum a vnitřní klid.
Má to smysl uznat problém, vzít někoho za ruku a říct si o pomoc. Svěřit se. Dopřát si osvobozující duševní uvolnění, že se něco hnulo správným směrem. Další Vánoce a další dlouhé roky už konečně můžou vypadat úplně jinak. Krásně a pozitivně. Budou totiž v domě, kde jsou všechny dveře dokořán.
Tak hlavu vzhůru! Maro Publius Vergilius, starověký římský básník, už před více než dvěma tisíci lety řekl: „Odvážným štěstí přeje!“
Radovan Bazger, 28.12.2024
