V tomto článku se dotýkám neobvyklé strany mince. Možná mám na to věk. Třeba je to pohnutím a proudem myšlenek. Snad je to událostmi posledních dnů v životě nejenom osobním. Možná, že k tomu mělo dojít právě teď a z nějakých důvodů k tomu nedošlo dřív. Snad je to prozřením. Snad získáním nadhledu. Nových zkušeností, nebo jen jinou formou zaujetí pro věc a uvědoměním si ve vhodnou chvíli toho, co je podstatou…
Viděli jste někdy film Armageddon? Ten trhák protkaný citem, láskou, přátelstvím, nebezpečím, katastrofickými scénáři a heroickými činy? Mnozí určitě a nejednou. Já také. A dnes asi po páté jsem shlédl tento snímek i se svou téměř třináctiletou dcerou. Nebudu hodnotit herecké výkony povětšinou skvělých herců, ani výpravu, kameru či režii. Rád bych se pozastavil nad odkazem, který měl být divákům odevzdán.
Vcelku se mi ani nechce dotýkat srdceryvného projevu amerického prezidenta k národu a světu ve chvíli ohrožení lidstva asteroidem. Na to jsou v Hollywoodu prostě perfektní. Vytvoří atmosféru, naladí, a člověk pohroužen do světa na plátně i obrazovce zapomene na realitu všedního dne. Cítí tu sílu, emoce a stavy, které mohou silně působit na citlivá místa až propadne slzám. Snažil jsem se i dnes zůstat nad věcí. Obzvláště v přítomnosti dítěte.
Ani nevím proč, ale ve svých myšlenkách jsem v závěru filmu viděl nejenom zákulisí natáčení, ale i lidské povahy zúčastněných a celého štábu. Viděl jsem rodinná zázemí i fragmenty relativně krátké, leč složité americké historie. Při tom, co se na obrazovce odehrávalo poděkování hrdinům a předání utržené nášivky z uniformy NASA, uviděl jsem ten důležitý nápis provázející celé filmové dílo: „Svoboda pro celé lidstvo“.
Dnes jsem pochopil oč jde a půjde vždy. Viděl jsem mnohem víc a otevřela se nová brána snad. Vlétla ta myšlenka jako raketoplány Freedom a Independent na povrch nehostinného pekla ve vesmíru. Uviděl jsem objevení Nové země před 500 lety. Boje o půdu, zdroje, i ty nespravedlivé. Promítl jsem si epochu dějin až k Listině nezávislosti. Vzpomněl jsem si na plantáže plné otroků, války, úspěchy, prohry, květinovou alternativu i Studenou válku.
Kam tím mířím? Popisuji Ameriku. Konkrétně právě Spojené státy, které dnes ve světě hrají pro někoho temnou a zároveň tak významnou roli. Už chápu proč. Nejde jen o vlajky a patriotismus. Nejde pouze o národní hrdost a absolutní moc. Jde o to nejcennější. Jde o to, v co lidé věří, za co bojují. Co se všichni v USA snaží chránit a dál rozšiřovat po celém světě za cenu cizích i vlastních obětí. A oni to vědí. My známe ji také. Tou veličinou je Svoboda.
Zmíněný film je z roku 1998. Po tolika letech dokázal probudit v člověku nové hodnoty. Ty hodnoty stále žijí. I v současné době. Divoké době. Na Zemi se opět válčí stále více. V podstatě na každém kontinentu. O ropu, o zlato, moc a vliv, území, tu o peníze, zbraně, politické zájmy. Nechci tady opomíjet chyby americké vlády, ale v souvislosti s teroristickými činy o Svobodu jedince i národů v současnosti bojují opravdu i USA se svými spojenci.
Je to až absurdní, přesto v podstatě logické. Jde o stupně hodnot, které jen nejvyspělejší část lidské civilizace může okázale a hrdě nést a předložit jiným kulturám. Dokonce a ve vhodném rozpoložení i těm evropským v přátelství a jednotě. Měli bychom si uvědomit, že ve světě dřímá zlo v mnoha podobách i nečekaných souvislostech. V mnoha zemích světa, a nejen na východě. Pouze společně můžeme chránit to nejcennější, co máme. Naše děti a svou i jejich svobodu.
Pokud si jako člověk připustím snahy nejmocnějších lídrů světa o totální globalizaci, potom je pro mě enormně důležité, jak bude ten globální svět vypadat. Bude obehnán ostnatým drátem? Budeme se klanět vládci? Modle? Nebo třást strachy pod hlavněmi tanků? Ne! Chci svět v němž není důvod ronit slzy bolesti. Je dobré v nouzi najít pomocnou ruku ale také se chci rvát o život tím, co umím. Chci jisté možnosti a volnost nejen pohybu.
Je potupné přiznat, že díky filmu, ale dnes jsem pochopil to, co jsem jen tušil v mlhách podvědomí. Nepřipouštěl jsem si hlouběji nic jiné než uniformní zásady vštěpené do paměti v dětství. Dnes jsem pochopil, že je důležité mít svá práva. Vždy jsou vykoupena povinnostmi. Ale možnost rozhodnout se, to je dar Boží! Musíme všichni táhnout za jeden provaz. Pokud půjdeme věčně proti sobě, může dojít k Armageddonu i bez hrozby z vesmíru…
Svět i politická scéna se neustále mění a je možné, že právě USA nakonec podkope vlastní hodnoty a cíle. Je možné, že ochráncem svobody se v budoucnu stane úplně jiná mocnost, nebo organizace, jiná síla lidského vědomí. Snad i nečekaně. Nejlepší ideály nemusí nutně přijít ze západu. Myslím si, že jakákoliv jiná cesta je vhodnější, než ta, po které lidstvo doposud šlo a kráčí dnes, ale chci také Freedom for all mankind. Svobodu pro celé lidstvo !! Je to celé ironie? Možná trochu, ale hlavně jedno velké přání…
– – –
A jak zhodnotila dílo filmových studií moje třináctiletá holčička? Řekla: „zajímavé…“
Radovan Bazger, 14.5.2014