Napsat recenzi není vůbec jednoduché. Obzvlášť, když daná záležitost není vůbec můj obor. Na druhou stranu právě laický pohled může někomu otevřít oči. Ať už je to obchodník, výrobce, poskytovatel služeb, nebo jiný zákazník či klient. Kam se tedy vydám? Do Ostravy. Do Poruby. Do kavárny s názvem Cokafe. Chtěli jsme jen kávu sebou do kelímku. Jen před tím, než jsme si objednali, museli jsme na toaletu. V prostoru podniku bylo v podstatě plno. Především studenti obsadili všechny stoly a v družných hovorech, nebo s otevřenými notebooky věnovali se svým zájmům a činnostem. Proplétal jsem se ke dveřím, kde jsem tušil WC. Pohoda. První co mě však zarazilo, byl nefunkční elektrický dávkovač mýdla. Bez náhrady. Nu což, jako v lese. Jdu tedy objednat to kafé. Partnerka se ke mě přidala a stojíme tam, kde za pultem stála „baristka“. Na otázku co si přejeme jsem odvětil, že kávu. To musíte na druhou stranu. Tak jsme se tedy s mírným údivem přesunuli na druhý konec, kde jsme si jednou větou objednali oblíbené laté, protože jinou kávu s mlékem ona slečna evidentně neznala, nebo nechtěla, případně neuměla připravit. Ta samá slečna, která se přesunula na opačný konec pultu za námi. Prostě, naše přání si mohla vyslechnout i na původním stanovišti, ale dobře. Jiný kraj, jiný mrav. Zaplatili jsme s důvtipným, nebo spíše rádoby vtipným připomenutím obsluhy, že můžeme spropitným podpořit personál i při platbě kartou. Poté jsme se měli přesunout na místo, kde jsme původně stáli. Takže jsme tam vlastně hráli nějakou soutěž živých figur, asi člověče nezlob se. Podotkl jsem, že se mi ta hra úplně nezamlouvá, ale kafe jsme dostali i s lístečky tvořenými v pěně. Hezké. Nato jsem upozornil obsluhu, slušně a v klidu, že na oné místnosti nefunguje mýdlo. Dostalo se mi odpovědi: „Ano, víme. Čekáme na opravu.“ Tak jsem se zeptal, proč tam tedy nedají nějakou náhradu. Bez odpovědi. Na náš dotaz, kde je cukr a jsou-li víčka, slečna jen suše odpověděla, že támhle u dveří. Tak jsme si tedy doplnili do latéčka vše, co jsme chtěli, v prostoru vstupu, kde do nás mohl dveřmi vrazit kdokoliv z ulice příchozí. Naštěstí se nic nestalo. Jen venku se mi přítelkyně svěřila, že na dámském chyběl i toaletní papír. Asi standard v Cokafe? Nevím. Stejně tak netuším, co tam ty lidi tak láká. Chuť kávy nebyla nijak světoborná. Možná nedostatek příležitostí si někam sednout s kamarády, nebo málo lokálů s funkční wifinou? Poněkud rozladění a otráveni šli jsme dolů Hlavní třídou. Ještě že v infocentru městské části vše proběhlo jak má a celkový dojem z krásné Poruby zůstal v nás vskutku dobrý.
Radovan Bazger, 30.10.2024