Jak zlepšit život lidí? Když takovou otázku položíte současným politikům, buď neodpoví vůbec, nebo se v jejich zmateném výkladu nikdo nevyzná. Můžu to zkusit jinak. Myslím si totiž, že cestou je především profesionalizace a odbornost lidí ve vedení jednotlivých sektorů úřadů včetně Úřadu vlády a ministerstev. V podstatě není třeba politiků a her na levici, pravici, střed a jiné směry. Zbývá nám už totiž pouze jediný. Směr, který nás povede do stádia změny ve prospěch odlišné a efektivní budoucnosti. To je praktická stránka této věci.
Tou druhou je vědomí. Uvědomění si nadbytečnosti hromadění majetku v systému mimo kapitalismus a sounáležitosti, vzájemné ochrany společenství (společnosti) a především ochrany životního prostředí. Uvědomění si potřeby úspor a alternativ zdrojů energie a vlastnictví zdrojů obecně, včetně těch přírodních. Ono vlastnictví přírodních zdrojů – všech zdrojů – je už z podstaty nesmyslem. Civilizace závislá na zdrojích zkrátka musí využívat obecně prospěšná zařízení, patenty, technologie. Tyto struktury jsou vytvořeny vždy na základě přírodních zdrojů. Jiné zdroje neexistují.
Veškerá energie by neměla být pro občany ekonomickou zátěží – lépe řečeno úhrada zařízení, jako jsou solární panely, větrné elektrárny, jaderná i další nová zařízení pro výrobu energie. Zdroje by měly být ve správě státu, unie, společnosti jako celku. Zdroje využíváme, přeměňujeme energii, ale nepatří nám. Je nutné pochopit souvislosti. Život člověka může a musí dospět do nové fáze. Musí dojít k (r)evoluci nejen vědomí, ale i k evoluci rodu Sapiens na základě technologií a požadavku zajištění budoucnosti. Zdroje čerpáme s jistými náklady, ale ty se záhy vrací.
Změna stylu života, procesů práce, kolektivní správa a další změny v oblasti duchovní, politické, sociální i ekonomické jsou nevyhnutelnou součástí procesu. Měla by vzniknout nová civilizace postavená na nejmodernějších principech získaných díky vzdělání, díky vědě a výzkumu. Nejde o žádné sci-fi. Takový projekt by byl naprosto reálnou alternativou, kterou je možno aplikovat již dnes. Jen chtít. Jen procitnout. Jen my všichni neseme zodpovědnost za to, jak bude obec, město, kraj, stát i svět vypadat za několik desetiletí. V zájmu našem, v zájmu dětí, i těch zatím nenarozených.
Radovan Bazger, 27.9.2016