Rubriky
Blog Politika

Nebudu šeptat

Vážení, povšimněte si prosím, co se děje v naší krásné zemi. Snad uvidíte jako já, že se pomalu a jistě vytrácí svoboda, demokratický systém a onen pověstný dialog z naší společnosti? Neochvějná a nezničitelná vláda, která sama sobě důvěru i poklony skládá, se dokonce dostala tak daleko, že vytváří různá uskupení a sestavuje týmy lidí, kteří budou rozhodovat o tom, co se říkat ještě smí a co už ne. Narážím tím na skupinu jistých odborníků, která má sestavit či sepsat jakýsi seznam indicií, jež by měly pomoci vládě či soudu se zákazem činnosti KSČM, případně alespoň pozastavit činnost této strany.

Přestože tuto z mého pohledu „sociálně-demokratickou“ stranu nevolím, není pro mne zbytečné rozepisovat se o tom, proč KSČM zakázat v demokratickém státě nelze. Komunisté svou současnou činností skutečně nepůsobí protiústavně a nevytváří žádné skryté prostředí. A pokud vidí budoucnost civilizace jinak než kapitalisté nebo liberální demokraté a vsadili na demokratickou podobu socialismu, pak to přece obecně není důvod k zákazu. Ovšem – jak pro koho.

Současná pravice napojená na kapitalistické globální neoliberální prostředí se své moci nechce vzdát. To dokazuje nejenom v odhlasované sebedůvěře, ale především právě tvorbou likvidačních skupin. Tvorbou týmů, které mají oponenty odstavit z politického života. To, co vytváří pravicový herní styl, je skutečně nebezpečná věc a další strany spektra by se měly mít na pozoru. Dnes je v hledáčku KSČM, zítra to bude kdo? ČSSD? Lidovci? Další, i neparlamentní strany?

Problémová legislativa

Jistěže mě budou teď napadat za jakousi neopodstatněnou smyšlenku a existence i činnost KSČM bude určitě posuzována dle zákonných norem a nikdy jinak! Jistě. Ale jakých norem? S jakou působností a retroaktivitou? Kdy vznikly tyto normy? Jsou skutečně všechny zákony přijaté po roce 1989 v souladu s Listinou práv a svobod? Tak trochu o tom osobně pochybuji a vůbec mě, jako prostého člověka, nezajímá, že znění té či oné části článku Ústavy nebo zmíněné Listiny práv se dá vyložit mnoha způsoby. Když totiž procházím Listinu práv, narážím na určité nesrovnalosti. A nejde jen o zákaz KSČM a jiných organizací.

V Listině základních práv a svobod je psáno hned v Článku 1 Hlavy první, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Článek 3 popisuje základní práva a svobody, které se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Chce snad někdo omezit komunisty v jejich politickém či jiném smýšlení?
Čím KSČM ohrožuje druhé?

V Hlavě druhé Listiny práv nám Článek 17 říká, že Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Ptám se tedy, čím se provinila ve své 21-leté minulosti KSČM proti svobodě, bezpečnosti a mravnosti? Vždyť pochybnosti o možném budoucím působení mohu vyjádřit na adresu kteréhokoliv politického subjektu.

Dle Listiny práv a svobod máme dále jako občané právo se svobodně shromažďovat i sdružovat se ve spolcích, společnostech a sdruženích i politických stranách. Článek 22 nás upozorňuje na to, že zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Dle Článku 23 mají občané právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. Toto ustanovení si dobře pamatujme, neb se poněkud obávám, že jiné cesty již nebudou schůdné. Připadá mi, že zákony této země jsou postaveny účelově ve prospěch vládnoucí elity, která se může zbavit politického konkurenta jednoduchým zákazem jeho činnosti na základě vykonstruovaných polopravd.

Kde je špína?

A konečně sám velebený antikomunismus je preferován všemi institucemi. Od médií, přes ústavy pro studia různých režimů, úřady, až po školská zařízení. Když někde projeví komunista svůj názor, je hned označen za stalinistickou špínu, která chce znárodňovat, krást a vraždit a kdo ví, co ještě. Obzvláště ve veřejných a virtuálních diskusích a fórech je cítit pachuť podobných výpadů. Pokud dotyčný, levicově orientovaný člověk, řekne od plic, co si myslí o pravicové vládě a zvůli globálního kapitalismu, je hned napadán, haněn a jinak zostuzován i klamnými informacemi. Většinou antikomunistům rychle docházejí argumenty a uchylují se k vulgárnímu napadání, otevřeným výhrůžkám a napřaženým pěstem. Ó, jaká to svoboda a demokracie! Člověk dnes nemůže říci svůj názor, je-li odlišný. Skutečně je společnost tak zaslepená?

Hůl patří do sklepa

Až na excesy některých jedinců KSČM jako celek nečiní žádná opatření vedoucí k oslabení svobody a demokracie. Nebudu hájit rudé šátky víc než mi přísluší, ale kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Určitě by bylo vhodné, kdyby hole zůstaly v komorách a sklepích. Státní instituce by naopak měly dělat všechno pro uklidnění vášní a rozbrojů mezi lidmi. Neděje se tak. Naopak někteří vlivní jedinci stále tlučou hlavou o zeď Ústavního soudu a řvou na všechny strany: Zakažte komunisty! Sbírají všemožně kousky vlastní vize jako puzzle, ale ohýbají přitom hrany jednotlivých dílků jen proto, aby dílo co nejdřív dokončili. Přehlíží však, že tolikrát připomenutá díla Marxe i Lenina strana komunistů nebere jako dogma. Účelově se permanentně přehlíží vyjádření představitelů KSČM o nepřenositelnosti některých více než sto let starých idejí do 21. století. Přehlíží se i skutečnost, že Marxovo dílo je součástí výuky mnoha světových univerzit a jde přímo o politologický, humanitní, ekonomický a filozofický vědní obor…

V podstatě až směšně zní volání pravice a antikomunistů po zrušení KSČM. Potlačuje se názor jiné skupiny lidí, což je proti Listině práv a svobod. Dokonce v mnoha případech nejen verbálních útoků jde přímo o atak proti jiné skupině obyvatelstva, což je za hranou zákona.

Detox

Docela by mě zajímalo, co hodlá výše zmíněná skupina odborníků pracujících na zákazu komunistické strany dělat s lidmi, kteří po rozpuštění KSČM přejdou do ilegality, založí stranu novou a nebo přejdou do center skutečně radikální levice, protože ucítí, že ústavní práva v naší zemi jsou pouze pro vyvolené. Nezažili jsme to už? Když se z minulosti poučili komunisté, proč ne antikomunisté? Ono provolání »Nejsme jako oni« už evidentně neplatí! A co provede vládní moc s voliči KSČM? Strčí statisíce občanů do ústavů na politický detox?

Již jsem kdysi napsal krátkou a všeříkající větu: Nelze zakázat myslet jinak! Mysleme na to. A vážení antikomunisté – stejně jako komunisté – by měli vzít v úvahu i ten fakt, že s jídlem roste chuť. Nakonec zjistíme, že máme opět vládu jedné strany. A je úplně jedno, zda jde o uskupení vázané koaliční smlouvou, nebo jde o jeden subjekt. Než však národu dojde, jak hluboko všichni rejem ústy v hlíně, může být dost pozdě na změnu.

Žít a nechat žít!

Nakonec ještě malá poznámka na adresu rudobijců. Nechte komunisty a jejich voliče žít. Špatné věci minulé éry odsoudili stejně jako všichni ostatní. Překrucování dějin však také nelze přejít bez povšimnutí a nedivme se projevům pravdy, když se dnes těší na státní vyznamenání lidé krvavých rukou. Ale pokud je někomu současná propaganda bližší a baví se urážením spoluobčanů, pak těmto lidem není pomoci a je pouze na bezpečnostních orgánech této země a především mediálních skupinách i administrátorech diskusních fór na internetu, kam až tu uměle podporovanou nenávist nechají zajít.

Dnešní svět je prohnilý a společnost je celkově ve špatném stavu. Nové zákony otevírají staré rány a budí dojem politických procesů poloviny minulého století údajně v gardu opačném. Ale klidně dál suďte nevinné a pusťte se i do těch, kteří jen a pouze volí slova dle svého nejlepšího svědomí a lidského vědomí. Za sebe opakuji: Vidím svět jinak, mám na to právo a nelze to zakázat žádnou právní normou. Systém, v němž žijeme, lidstvo jednou stejně odsoudí jako zrůdný. Existují tabulky, které dokládají počty obětí kapitalismu a ta čísla předčí režimy minulé, i ty nejhorší noční můry. Ale to se veřejně nepropírá. Bohužel…

Černá kniha kapitalismu

Známá je například Černá kniha kapitalismu, která vznikla ve Francii v roce 1998. Jsou v ní práce tří desítek západních historiků, politologů, právníků a dalších. Odhaluje zrůdnost kapitalismu od jeho počátku do dnešních dnů. Uvádí fakta o milionech mrtvých v době kolonizace, otrokářství i genocidy indiánského obyvatelstva v USA a celé Americe.

V příloze knihy je i Černá tabulka masakrů a válek. Je tam více než 40 položek. Uvedu jen, že hrubý odhad obětí kapitalismu od 19. století činí 26 300 000 lidských životů! Jsou v tom zahrnuty poslední protiindiánské represe v USA. Oběti koloniálních výbojů. První světová válka. Oběti hladomoru a epidemií. Válka v Indočíně. Americká válka ve Vietnamu. Represe ve Východním Bengálsku, Bangladéši. Válka v Angole a Mozambiku. Jen v letech 1990-95 války způsobily ve světě 5,5 milionu mrtvých, z toho tři čtvrtiny civilních osob. K tomu by bylo třeba přidat miliony obětí za dalších 10 let – do dneška – včetně Iráku, Afghánistánu i Libye. A samozřejmě miliony mrtvých z podvýživy a bezútěšné existenční situace, kterou asociální systémy vyvolávají. Takový je obraz kapitalismu, o kterém se nemluví. To si národ pamatovat zřejmě nemá…

Selhání

Samozřejmě, že i moskevský diktát první formy socialismu minulého století má na svědomí desítky milionů lidských životů. To nikdo nepopírá. Z toho však plyne jediné, že minulost a historie jsou plny krve, nenávisti, chyb a omylů a všechny režimy, které doposud lidstvo poznalo, jsou poznamenány selháním jedinců, organizací i celé lidské civilizace. Někde padly i omluvy, jinde ne. Antikomunisté a obhájci kapitalistické moci by si měli uvědomit, že tlouci do komunistické strany, která byla registrována v roce 1990, je nesmysl a pokud se i někteří členové KSČM rozhodli připomenout nedávné výročí založení komunistického hnutí na našem území, pak musím dodat, že jde především o pamětní akt ke vzniku první politické strany, která se zasadila o povýšení práv dělníků té doby a která zastavila vykořisťování zaměstnanců a postup dalšího zbídačení obyvatelstva…

Vycházejme ale hlavně z reality dneška. V dokumentech KSČM je nejen pevně zakotvena omluva KSČ z prosince 1989 za chyby, omyly a deformace proti lidskosti a demokracii, ale především programový cíl KSČM. Tím cílem je demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír.

A mohl bych psát dál a vysvětlovat proč a jak. Vězte, že i když se pro mě osobně KSČM stala nevolitelnou z důvodů personálního obsazení jednotlivých stranických postů, rozhodně nikdy »nebudu šeptat!«. Ona demokracie je příliš mladá nejen u nás, ale i na západě. A také křehká, bezbranná a lehce zneužitelná k ovládnutí mas a k likvidaci sebe sama ve prospěch nové totalitní moci…

Radovan Bazger, 25.9.2011

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *