Počátkem devadesátých let jsem měl krásné představy o budoucnosti. Vize moderních měst a automobilů zvláštních tvarů poháněly mou tehdejší tvorbu. Tedy, takové to čmárání na papír ve volných chvílích mladého amatéra. Létající auta na sídlištích jsem tak úplně nepředpokládal, ale možnost autonomního řízení byla diskutována už v těchto, pro někoho dávných časech.
Tak proč si v prostorném autě nezahrát karty? Obchodní schůzka během dlouhé cesty také nemusí být pouhou iluzí. Chtělo to něco velkého a maximálně pohodlného. Komfortní nastupování beze sloupků. Otočná sedadla. Velkou prosklenou plochu, která zajistí dostatek světla i skvělý výhled. Přesně dle těchto parametrů vznikl koncept Maximus.
Uhlazená konzervativní aerodynamika, která samozřejmě neprošla jediným testem, se přímo nabízela vzhledem k tomu, že na prvních obrázcích vznikal vůz více méně městský. Řekněme záměrně metropolitní …
Robustní rám obklopující posádku dovoluje osazení posuvnými dveřmi, které se stýkají ve středu boční strany a nahrazují B-sloupek svou pevností použitím vzácných eloxovaných slitin. Zejména hořčíku a titanu.
Materiály a technologie současnosti konečně umožňují nové koncepce. Součástí mého projektu byla jistá zvláštní schopnost elektromobilu vyměnit si vlastní baterii. Po příjezdu na speciální stanici měl vůz najet na místo, kde robot vyjme z podvozku skupinu akumulátorů a vloží jiné. Samozřejmě nabité. Jako když v obchodě vracíte přepravku s nápoji a dostanete novou.
Návratem do minulosti připomínám, že budoucnost bude vždy taková, jakou si ji představujeme a nakonec ochotně zrealizujeme. Maximus sice nebude nikdy jezdit, přesto se systém rychlé výměny baterií ve světě objevil a několik společností takto zajišťuje provoz elektromobilů. Nejde o nic světoborného. Jsou to v podstatě přirozeně rozvinuté myšlenky, které lidstvo posouvají vpřed.
Radovan Bazger, 29.9.2025