Radovan Bazger

Tak jsme ten západ konečně dohnali. Například ceny energií, potravin, služeb a nemovitostí máme skutečně světové. V porovnání mezd však české platy za západem značně kulhají. V některých odvětvích se už vyloženě plazí a neodpovídají úsilí pracujících. Přesto se najdou jedinci, kteří tuto exkluzivitu chválí a tvrdí, že to jinak nejde a že se máme dobře jako ještě nikdy. Nejvíc samozřejmě takhle křičí ti, kterým existenční problémy nehrozí.

Jsme vlastně otroci. Rukojmí ekonomiky a kartelů. Inflace drtí rodiny i jednotlivce. Počet lidí v chudobě neustále narůstá. Přesto vláda pokračuje ve své destruktivní činnosti. Teď například naší mocipáni diskutují o zavedení karenční doby v průběhu nemocenské. Takže vzhledem k tomu, že se nebudou proplácet první tři dny v nemoci, zas spousta lidí radši půjde s chřipkou do práce, podlomí si zdraví a navíc nakazí své kolegy. To jsem ale trochu odbočil.

Obecnou příčinou nízké mzdové hladiny v České republice je nedostatečná produktivita práce. To samo o sobě neznamená, že bychom se v zaměstnání „flákali“. Tak to nefunguje. Problémem je, že za stejnou dobu vyrobíme zboží či poskytujeme služby s nižší přidanou hodnotou než například naši sousedé v Německu. Zkrátka u nás se vyrobí součástky za pár korun a západní firmy z nich zkompletují hotový výrobek a profitují z komplexu celého řetězce.

V podstatě se dá říci, že pokud by nedošlo k likvidaci národního hospodářství Československa, pokud by nedošlo k rozkradení a rozprodání našeho bohatství, tak bychom byli v produktivitě práce na světové špičce. Vyráběli jsme všechno. Od zápalek až po obrovské turbíny. Dokonce i elektrotechnické součástky, počítače a dnes tolik žádané polovodiče. Od darů země až po finální výrobky. To nepíšu o mohutné živočišné a rostlinné výrobě a produkci.

Vysoká produktivita nejenom práce musela být trnem v oku a v podstatě i postrachem západních ekonomických struktur. Bez ohledu na určitou technologickou zaostalost. V roce 1989 došlo ke zdárnému odstranění totalitní moci a muselo být vše nežádoucí eliminováno. Zároveň však došlo k zahájení procesů, které západním korporacím vložily do klína levnou pracovní sílu a vskutku hladový trh podpořený nebývale vysokou kupní silou obyvatelstva.

Ne, já nejsem proti systému demokracie a ani striktně neodmítám tržní hospodářství. Naopak. Preferuji různé kombinace vlastnických vztahů. V podstatě se ekonomický integrační proces Evropy zastavil a mrzí mě to. Zůstáváme někde na půl cesty mezi východem a západem, což se promítá nejen do našich peněženek, ale i politických sil. O různé propagátory dezinformační scény není nouze. Snad jen zdravý rozum zvítězí a nepůjdeme cestou do pekel.

Go West. To je název písně skupiny Pet Shop Boys z roku 1985 a vzpomínám si, jak na mě v letech devadesátých tato skladba působila. Taky jsem chtěl na západ. Za svobodou. Za nadějí a volností. Prosperitou a lepším životem. Je rok 2023 a člověk chtě – nechtě musí poněkud vystřízlivět ze všech snů. On ten západ není žádným Rájem na Zemi. Základní hodnoty zůstávají, ale ekonomika nás prostě ničí. Je nespravedlivá. Plná otřesů a bolesti.

Možná, že je celý svět zralý k jisté transformaci. Hospodářské i morální. Lidem jakoby už nezáleželo na životě. Je nám lhostejný život vlastní i životy ostatních. Násilí je na vzestupu. S klidem všechno ničíme v podstatě i prostřednictvím zvolených zástupců. Ve válkách se už vůbec neřeší něčí přežití. Člověku je lhostejná živá příroda. Zvířata. Všude jen chemikálie, plasty, zabíjení. Je lidem lhostejná samotná planeta. Všechno souvisí se vším a tak se i politika uchyluje ke lži.

Lídrem ve všech oblastech života už není ani východ, ani západ v tom politickém pojetí. Pro všechny je nejdůležitější zisk a kapitál. Jakákoliv humánní myšlenka bývá odsunuta za oponu peněz. Vlastně zcela pochopitelně. Takový svět jsme si vysnili, připustili, vytvořili a teď jen bojujeme o vlastní přežití. Někteří pláčou a hladoví. Všichni to víme a cítíme potřebu nápravy. Jak docílit změn však tuší málokdo a strach z neznáma je pro elitu výhodou.

Česká republika je maličká země uprostřed rozmanitého kontinentu. Přesto vidím v lidech potenciál tolik potřebný k zahájení procesu transformace. Měli bychom využít všechny demokratické prostředky ke zlepšení podmínek pro život. K dosažení vyšší životní úrovně. K naplnění požadavku na adekvátní odměnu za naši práci. Zahájit diskuzi o přestavbě celého monetárního systému bez dalších nesmyslných experimentů. Další krize už totiž nemusíme ustát.

Naše životy ovlivňují globální události a proto by veškeré změny měly zasáhnout celý svět. Postupně a pozitivně. Jsem přesvědčený o tom, že není nutné demonstrovat sílu destruktivní činností. K veškerým změnám postačí podpora takové politického organizace, která ve svém programu deklaruje veškeré potřebné požadavky. O jaký subjekt se jedná, to ať si každý uvědomí sám. Je důležité sbírat dostupné informace a sledovat cíle registrovaných stran a hnutí.

Historický útěk před východem se nám v současné době může jevit velice výhodným. Události v Rusku, na Ukrajině, ale i v Číně nebo Íránu se určitě projeví právě v oblasti ekonomiky a všechny ty různé omyly a chyby diplomatů a politiků zaplatíme my. I naše děti! Bezpečí a prosperita? Taková budoucnost je ve hvězdách a pravdu si každý ohýbá dle svého. Víte, všiml jsem si jistého jevu. Ze všech mocenských her se vytratil ten základní element – člověk.

Jsou věci, ve kterých jsme ten západ v podstatě dohnali. Je jen otázkou, k čemu nás dožene západ. Neměli bychom jít konečně nějakou vlastní cestou?

Radovan Bazger, 7.4.2023