Byli jednou dva kamarádi kosi.
Tak rádi sedávali u rákosí.
Věděli oba, věděli,
ve středu, nebo v neděli,
že si vždy hezky poklábosí.
Znala i liška dobře to místo,
měla moc ráda v kožíšku čisto.
Došla až na břeh jezera,
na kosy mlsně hleděla.
Ulovit chtěla je najisto.
V tom jedna bleška
bála se, že něco zmešká.
Běžela srstí, lechtala lišku.
Ta se hned zakousla do kožíšku.
Do vody sklouzla, jak byla těžká.
Kosi se lekli, mávali křídly.
Oni už vědí, kdo v rákosí bydlí.
Ne jenom ryby, kachny a žáby,
ale i liška, co blechy ji trápí.
Z vody ji vyhnaly vydry.
Od těch dob, trochu v nejistotě,
sedali kosi na blízkém plotě.
Radši však v pátek, v pondělí.
A i když kalendář neměli,
povídali si dál o životě.
Radovan Bazger, říjen 1988
(6. ročník základní školy)
