Jak se rodí moje písničky? Především v hlavě, samozřejmě. Umělá inteligence za mě nepíše slova ani hudbu. Vše si skládám sám, nahraji z kláves, případně nazpívám a až je základ hotov, vzory melodie a text vložím do systému, který generuje zvuk opět dle mých pokynů, což jsou desítky hodin práce a kódování, než dostanu požadovaný materiál. AI je pro mě nástroj, aranžér a studio. Nicméně tím to nekončí. Následuje příprava pro stream a formátování do několika datových souborů pomocí dalších programů včetně audio korekcí. A víte co je na tom všem nejlepší? Baví mě to moc!
Skládám texty všude. Dělám si poznámky, nahrávám zvuky, broukání, amatérské popěvky. Na počátku je vždy nápad podpořený inspirací. Někdy se stane, že si prostě vymyslím téma a pokouším se o zázrak. Občas to i vyjde a vznikne z toho dílko hodné poslechu. Kdyby se někdo ptal, co vznikne dřív, jestli hudba, nebo text, tak na to nedokážu odpovědět jednoznačně. Jde to obousměrně. Nejradši ale mám, když přijde paní Múza a našeptává obojí. Melodii i text. Stává se však, že k hudbě žádná slova nepřiřadím a ponechám instrumentální verzi. I mnoho textů čeká na zhudebnění.
Samozřejmě bych byl rád, kdybych se obešel bez pomoci AI, jenomže to bych se finální podoby všech těch skladeb možná nikdy nedočkal. Leda by se objevil umělec, který by chtěl použít mé výtvory ke své interpretaci. Nebráním se tomu, nicméně zůstávám při zemi. Vavříny nevyhledávám a snít je přece krásné. Doufám, že mě bude hudba provázet po zbytek života a udělám ještě mnoho podobně líbivých záležitostí, jakou je třeba „Tanec anděla„. Veškerá tvorba mi pomáhá uspořádat, vyjádřit, předat některé myšlenky, názory, pocity. Můžu se tak víc usmívat na lidi a na celý svět.