Tak krásný svět nám vesmír věnoval. A my? Už žádný velký pokrok. Evoluce se zastavila. Jsme schopni hledat život na vzdálených planetách, ale na tu naši zvysoka padá jen kyselý déšť, oheň, krev, bomby, nebo sůl v podobě slz. Copak to lidi nevidíte? Chápu, když se nás něco přímo netýká, dokud nám samotným nehoří koudel u zadku, tak je všechno v pohodě. Jenomže ono není! Chudoba narůstá, klima se vážně mění a válku máme téměř za humny.
Už není čas na hádky a nekonečné debaty jedinců odtržených od reality. Rozjel se vlak. Vlak, který nemá jízdní řád, je těžký, jízdenka stojí obrovské peníze, ale hlavně v něm jedeme všichni. Smete vše, co mu přijde do cesty. Dnes trpí nemocní, staří, nemajetní. Až přijde na lámání chleba, každý dostane kus. I bohatí, i zdraví, i vzdělaní a také děti samozřejmě. Pak budeme hledat skutečné viníky a cestu zpět. Ta však není a nelze ji postavit. Stroj času jaksi stále nemáme.
Já prostě nechápu, proč se lidé nedomluví. Proč si nesednou ke stolu a neřeknou něco ve stylu „co jsme si – to jsme si“, pojďme to špatné smazat a udělat všechno nějak inteligentně. Není to přece tak těžké. Stačí jen chtít. Ano, když budeme chtít, může být mír na Zemi. Když budeme chtít, může být každý sytý a může mít léky i střechu nad hlavou. Když budeme chtít, tak místo zbraní se budou stavět školy, nemocnice, byty. Když budeme chtít, planeta se uzdraví.
Prozatím je to sen. Touha miliard lidí na světě. Zvláštní je, že takový počet nedokáže své sny prosadit. Snažíme se dost? Nejsme náhodou vmanipulováni, nebo svým způsobem dokonce zotročeni? Nežijeme v područí podivných elit? Spíše pod vládou jelit. Omlouvám se, ale opravdu jen jelito dokáže tak destruktivně jednat. Lépe řečeno, vlastně nedokáže nic. Jediným smyslem jelita je být plné, dokud nepraskne, dokud do něj někdo neřízne. Je to prosím podobenství.
Vládci našeho světa si také především mastí kapsy. Málokterý ambiciózní člověk vstupuje do politiky z nějakých vznešených důvodů. Dobře placené posty a funkce jsou tak lákavé. S jídlem roste chuť a opojeni mocí naslibují voličům kde co. Tak strašně moc nechci psát o politice, ale na té to všechno bohužel stojí. Ty nejhorší věci na světě se odehrály a stávají jen kvůli špatným rozhodnutím těch nahoře. Jasně, že nejsou všichni špatní, ale často podléhají tlaku peněz.
Politici podléhají, nebo dokonce přímo nahrávají kapitálu. Mnozí se v komerční oblasti pohybují i během svého funkčního období. Nevěřím, že jim nejde o zisky. Nevěřím politikům vůbec. Žijeme v systému, který mi to nedovoluje. Jak z toho všeho ven? Je třeba vzít rozum do hrsti a vnímat realitu. Ne, nebudu tu kázat. Jen bych si přál, abychom všichni otevřeli oči. Ti, kteří drží otěže, hlásají prostřednictvím médií a úředních vyhlášek svá rozhodnutí a své cíle.
Jsme natolik přišlápnutí do hlíny, že v čase volebním dáváme hlas zase těm samým. Těm stejným politikům, kteří nemůžou a nechtějí nic změnit. Když slíbí nové chodníky, výsadbu několika stromů, vyšší důchody a ekonomický rozkvět, to jaksi není změna. Je to jen chlácholení. Jsou to jen pamlsky. Problém je, že není na obzoru nikdo, kdo by skutečné změny prosazoval. Není směr, není vize, není lídr, není nic. Co bylo, odnesl prach a co bude, to je ve hvězdách.
Když se chce, tak to jde. Víme vůbec, co chceme? Zatím víme jen to, co nechceme. Kolik lidí přemýšlí o tom, jak by měl svět vypadat a co je potřeba změnit? Pokusů o nastolení jiných pořádků už bylo bezpočet. Vždy někdo začal ohýbat systém ve svůj prospěch. Jenomže takhle to dál nejde. Pomůže nám umělá inteligence? Zeptal jsem se jí a odpověď zní: „Prozatím žádný program stran a hnutí ve světě neobsahuje vše potřebné k nápravě lidského společenství.“
O potřebné změny se budeme muset postarat sami.
Radovan Bazger, 24.8.2026
