Tato skladba je naléhavou hudební reflexí. Od drancování pralesů a pytláctví až po nekonečné skládky plastů. Snad příroda svou náruč ještě jednou otevře, pokud dokážeme včas pochopit a projevit úctu k životu. Nejsem ekologický aktivista, ale pravdu už nelze skrývat. I proto vznikl tento text a neoklasicistní dílko, které začíná intimně a melancholicky, postupně se však rozrůstá do mohutného souzvuku vokálu a celého orchestru. Nejde jen o hudbu, ale i pocity, záměr a podstatu.
Hudba a text: Radovan Bazger
Instrumenty, aranže a vokály: Suno
Jsem autorem textu, melodie a promptu. Jen místo kapely, zpěváků, studia a finálního aranžmá byla použita umělá inteligence. Registrováno u ochranného svazu autorů (OSA).
Bez naděje / Text:
Kolik ještě slonů zhyne pro svou bílou kost,
aby už i pytláci a pašeráci řekli prostě dost?
Kolik dalších stromů ještě dřevo dá a padne?
Těžaři a dřevorubci nemají snad srdce žádné.
Kolik tak ještě plastů z ropy kruté lidstvo vyrobí,
to poznáme podle skládky od Aše až k Nairobi.
Ničíme svět celý slepě bez náhradních plánů.
Řeky, moře, oceány bez naděje na záchranu.
Příroda svou velkou náruč snad otevře i člověku,
až pochopí ten zabiják, až odprosí ji v pokleku.
My budeme si žíti skvěle na planetě vyprahlé.
jen do té doby dokud sama neřekne nám: „Ne!“
Skladba vznikla 26. června 2023 a dnes je konečně zveřejněna prostřednictvím mého YouTube kanálu. Předem děkuji za případné sdílení, komentáře a Like.
Radovan Bazger