Rubriky
Blog Fejetony

Zelená dohoda

Zelená dohoda pro Evropu je soubor politických iniciativ Evropské komise, jejichž hlavním tématem je dosáhnout klimatické neutrality. Cílem dohody je snížit emise skleníkových plynů EU do roku 2030 o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Inu, zajímavý je ten Green Deal. Dokonce jde vše tak daleko, že podobné cíle prosakují do programů většiny vlád po celém světě. Snad jedinou chybu to má. Jde o dohodu politickou, která se mění v nařízení naprosto neúměrná současné ekonomické situaci a zároveň neřešící podstatu problému. Je to jen můj názor, který se opírá o reálná pozorování a zjištění, nebo podobně uvažuje více lidí? Kdepak. Nejsem sám, kdo takto uvažuje.

Pokusím se to vysvětlit. Dle některých pramenů východní blok zkrachoval a v podstatě je to pravda. Zkrachoval politicky a také z důvodu neschopnosti konkurovat západní produkci. Socialistická ekonomika byla postavena na zdrojích a především výrobě veškerého zboží z velice kvalitních surovin, způsobem možná zaostalým, ale finální produkty měly dlouhou životnost a funkčnost přetrvává často do dnešních dnů. To se týká veškerého, především spotřebního, zboží té doby, počínaje jednoduchými pomůckami, nebo elektronikou. Doposud slouží i mnohá velkokapacitní strojírenská zařízení, turbíny a jiné bloky vyrobené pod značkou Made In Czechoslovakia.

Životnost produktů je alfou i omegou. Teprve nedávno jsme z domácích potřeb vyřadili ruční lis na česnek. Takové to „mačkátko“, které je celkem často používané v mnoha domácnostech, sloužilo více než třicet let. Nábytek, který byl vyrobený v časech temné totality ještě stále slouží svému účelu a dokonce je v souladu s trendy designu současnosti. Ve sbírkách nadšenců se objevuje funkční elektronika československých podniků Tesla. Stavební prvky a celé bytové jednotky slouží daleko za rámcem své předpokládané životnosti. Mohl bych takto pokračovat, ale o co jde především? O počty vyrobených kusů a produkci odpadu v přepočtu na obyvatele.

Letitý lis na česnek jsme tedy vyhodili a koupili nový. Ten nevydržel ani rok. V mých rukou se zdeformoval. Další byl na tom podobně. Rozlomil se manželce pod rukama a protože jsme chtěli česnečku, pořídili jsme opět jiný a nepředpokládám, že by jeho životnost měla být srovnatelná s prvním výrobkem. U hrnců, nábytku, koberců a dalších věcí spotřeby je to vlastně obdobné. Po krátkém čase letí na skládku. Někdo může říci, že kupujeme levné výrobky a proto nevydrží. Možná. V té souvislosti je často zmiňována cena zboží v dobách socialismu. Výrobky nebyly levné. Byly kvalitní a měly dlouhou životnost. Dnes je rovněž možné pořídit téměř cokoliv ve vysoké kvalitě, ale za kolik?

Pokud by dnes lidé měli nakupovat produkty dosahující vysoké kvality a životnosti, tak brzy zkrachuje nejedna rodina. „Mačkátko“ na česnek by nestálo stovku, ale tisíce korun. Stoličku za dvanáct, nebo koberec za šedesát tisíc by asi těžko někdo kupoval. Tedy, možná ano, pokud by předpokládaná a ověřená životnost byla několikanásobně vyšší, než je tomu u těch levnějších variant. Vše je nejen v mezích nabídky a poptávky, ale důležitá je i kupní síla obyvatelstva. Nebudeme si nic nalhávat – v současné době to není žádná sláva a pokud cokoliv doslouží, opět se lidé poohlédnou spíše po levnějších věcech protože na vysoké výdaje není v rodinných rozpočtech prostor.

S výše uvedenými parametry se pojí právě těžba, výroba, prodej, logistika, doprava, spotřeba a vysoká produkce odpadů. Firmy potřebují vyrábět co nejvíce zboží a spotřebitel díky mizerné kvalitě plní kontejnery od rána do večera. Otázka zní – jak vysoké by byly emise skleníkových plynů, pokud by všechny výrobky byly kvalitní a měly dlouhou životnost? Snížení produkce by globálně způsobilo kolaps ekonomiky – toho jsem si vědom. Je to však právě tento bod, kterým by se nejen evropské komise měly zabývat. Planetu Zemi ničíme především konzumem a spotřebou. Naprosto zbytečně a přesto záměrně. Jen proto, aby elita nabývala bohatství.

Nějaký Green Deal je jen ukázkou neschopnosti řešit skutečný problém. Zelená dohoda? A s kým? Pouze další nástroj jak přeskupit finanční prostředky ve prospěch soukromých, nadnárodních, nebo institucionárních investic z veřejných zdrojů, tedy z daní nás všech. Jen další varianta rozvoje kapitalismu, který ke svému přežití potřebuje nové impulsy a zdroje. Jestliže by totiž došlo k tomu, co jsem naznačil, tedy ke snížení poptávky z důvodu uspokojení potřeb trhu a spotřebitele vysokou kvalitou výrobků za dostupnou cenu, tak by současné hospodářství světa dopadlo stejně, jako mechanismy socialistického sektoru. A bylo by to ještě horší.

Jaká jsou východiska? Netuším, ale myslím, že platíme a udržujeme dostatek vzdělaných lidí v jejich funkcích napříč celým světem, kteří by už měli konečně začít pracovat ve prospěch budoucích generací a ne jen ve prospěch svůj či jiných vlivných kdesi za oponou. Změní se něco samo od sebe? To asi těžko. Pro pozitivní změny budeme muset všichni něco udělat. Možná více přemýšlet, více sledovat dění ve světě. Více se zapojit do rozhodovacích a politických procesů. Stačí k tomu využít demokratické principy a veškerá občanská práva. Stačí snad jen zdravý selský rozum a můžeme hodně věcí napravit. Třeba jen správným rozhodnutím a prospěšnou volbou.

Kdo může, ať si koupí výrobek, který nebude muset za krátký čas hodit na smetiště. Jen tak pomůžeme přírodě. Udržitelnost nemusí znamenat jen recyklaci a neustálý kolotoč nákupů a prodeje. Udržet již vyrobené ve funkční podobě, to by mělo být pro nás všechny mnohem výhodnější. Samozřejmě, jsou na stole i otázky životaschopnosti podniků, zaměstnanosti, reálné výše mezd a inflace. Jak to jen ti soudruzi dělali, že lidi měli cokoliv k životu potřebné a přesto vše nakonec „sežral“ západní svět? Kdepak – socialismus nebyl rozhodně dokonalý. Lidsky a politicky vůbec ne. Jenomže tržní hospodářství kapitalismu provází existenční problémy velkého počtu lidí.

Jde vůbec skloubit věci dohromady tak, aby byl svět konečně spravedlivý, prosperující, svobodný a zároveň zelený? Myslím, že ano. Jen budeme muset opustit zažité principy. Hlavně ty nefunkční. Nesmíme se bát experimentů. Měli bychom se poohlédnout po novém pojetí lidského společenství, a to takovém, které přinese všem lidem na planetě tolik potřebný klid, mír a vše, co deklaruje listina práv Organizace spojených národů: „Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření.“ Nic víc není třeba.

Klimatická neutralita v současném světě není možná. Ani v EU, ani globálně. Nakonec stejně zjistíme, že neutralita je nedostatečná. Má-li být napraveno vše, co člověk přírodě způsobil, bude muset nastoupit nový fenomén – pozitivní klimatická progrese. To už je ale takové Science Fiction, že i základní definice beztřídní společnosti má větší šanci na úspěch. Kdo chce, může číst mezi řádky. Zatím nezbývá nic jiného, než nakoupit pár lisů na česnek do zásoby a plnit kontejnery dalšími kusy materiálu, o kterém nevíme v podstatě nic. Ještě mě tak napadá, není on ten česnek nějaký tvrdší než býval? Nebo, že bychom dnes měli větší sílu než lidé ve 20. století? Pochybuji …

Radovan Bazger, 8.1.2023

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *