Balíčky a opatření vlády při rostoucím zadlužení republiky jaksi nefungují. Všude jen debaty a prázdné formulace. Politické diskuze o ničem, nebo takové, které neřeší v podstatě vůbec nic. Jednání poslanců i vlády, která nevedou k ničemu rozumnému. Nad republikou se rozprostřelo inteligenční vakuum. Jakoby nikdo nevěděl, co dělat s inflací.
Dnes nikdo neřekne lidem z čeho mají platit hypotéky, z čeho hradit opravy aut pro své cesty do práce, z čeho vůbec mají žít. Žádný zvolený zástupce lidu nevystoupí v Evropském parlamentu a neřekne, tak pojďme konečně něco vymyslet. Nebo se pletu? Jsou takoví? Proč o nich nečtu na hlavních stránkách všech zpravodajských serverů?
Ano, jsou tu přinejmenším dva problémy. Stát, který je prakticky provozován na dluh. Záměrně píšu o provozu, protože s vládním dluhem vyšším než tři biliony korun o hospodaření už skutečně nejde. Problémem číslo dva jsou silně předlužené domácnosti. Rodiny, jednotlivci, jejich nedostatečné příjmy. Náklady na bydlení už v obavách sledují všichni.
Ty už dávno překročily jednu třetinu mzdy a se splátkou hypotéky, která po fixaci vyskočí zpravidla ještě výše, se střecha nad hlavou stává luxusem. Přitom dle Všeobecné deklarace lidských práv Organizace spojených národů jde o jednu ze základních potřeb člověka pro život. Musím opět připomenout toto ustanovení. Škoda, že není vymahatelné.
United Nations, článek 25. (1) Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření; atd. Neznám však žádnou zemi či unii ve světě, která by tuto zásadní listinu bezezbytku dodržovala.
Ekonomika České republiky pomalu míří k úrovni rozvojových zemí. Stát, který měl ještě před čtyřiceti lety možnosti vyrobit a postavit vše od polovodičových součástek až po jaderné elektrárny bez zahraniční finanční pomoci se v současnosti topí v dluzích a táhne všechny své obyvatele k temnému dnu. Tomu říkám pokrok. Takové vzhůru dolů!
Za normálních okolností by se občan vzbouřil. Neděje se tak. Lidé vidí jen beznaděj a bezmoc. Už minulé vlády ukázaly svou naprostou neochotu jednat s odpůrci a demonstranty, nebo alespoň reagovat na jejich podněty. Kabinet premiéra Fialy jde ještě dál. Pokračuje v totální destrukci Česka i přes kritiku institucí. Odborové svazy téměř ignoruje.
Čas letí. Dnes nemáme ostnaté dráty na hranicích, ale přímo na krku. Systém znehodnocuje lidskou práci, podnikání a bere i úspory. Všem! Jak z toho ven? Existují dvě cesty. Jedna vede pryč z republiky. Sice to jinde není žádný med, ale zejména mladým se tak může otevřít příležitost k lepšímu životu. Druhou možností jsou stávky a demise současné vlády.
Jaká je alternativa? Jsou jiné možnosti, jak vést národ k prosperitě a vyšší životní úrovni? Nebo alespoň k úlevě od enormní zátěže? Samozřejmě. Možná by stačilo vzít rozum do hrsti a ohlédnout se do minulosti. Z historických fragmentů poskládat model, který bude obsahovat pozitivní jednotky pro život lidí. Zejména v oblastech výstavby a rozdělení financí.
Budou-li vyslyšeni pamětníci a zároveň i mladí lidé se zájmem o svět, můžeme se ode dna odrazit. Věcná diskuze a určitá rebelie v rámci demokratických zásad nikomu neuškodí. Snad jen těm, kteří si své posty budují na lži. Z předvolebních slibů současné politické moci totiž nezbylo téměř nic a cesta k jejich naplnění je doufám nadobro uzavřená.
Takhle to dál nejde. Jsme skutečně otroky ve vlastní zemi. Jen platit a platit. Pracovat a splácet. Nové daně hradit. Dřít a nemít. Makat a nežít. Pak zemřít. Článek 25 zmíněného dokumentu OSN by měl být nejvyšším zákonem a normou. Ne jen doporučením a mementem doby, které se pokouší vyvolat pocit, že lidská práva na papíře mohou někomu pomoci.
Změna je nutná a snad přijde brzy! Nechce se mi věřit, že je budoucnost našich dětí a všech příštích generací většině občanů lhostejná. Jen chybí lídr. Skutečný politický a morální obr, který dokáže nejen argumentovat, ale správně označit současný stav. Nemusí být neomylný. Stačí když bude mluvit pravdu a navrhne řešení prospěšná všem …
On, ona, nebo stejně dobrý tým.
Radovan Bazger, 3.7.2023