Tram-advent

Možná není mnoho věcí, které by dnes člověka držely v dobré náladě. Lidé jsou nervózní, někteří až hrubí, do toho práce, Vánoce, inflace, krátce a jednoduše toho máme všichni dost. Přesto je pro mě místo, kde se směju poslední dobou asi nejvíc. Ve službě. Prostě v tramvaji a v tom libereckém provozu vůbec. Jistě, někdy je to na palici a o nervy, ale celkově a s nadhledem jedna velká situační, legrační a nekonečná komedie. Samozřejmě, pokud se zrovna neděje něco ošklivého. Nechci nic zlehčovat a nikoho urazit, to určitě ne. Jen je zkrátka fajn si popovídat s kolegy, kteří nejdou pro vtip daleko. Taky je prima poslouchat vysílačku a věřte, že některé situace, relace a dialogy humorné jsou. Jindy sami cestující nastupují s velice dobrou náladou a s ještě lepší zase vystupují. Netuším proč. Často postačí úsměv, nebo počkat, když někdo tramvaj dobíhá. Odměnou je vděk, nebo pusa z dálky poslaná. Neřeším už maličkosti. Ať si každý vybere, kterými dveřmi nastupuje, jak mě osloví, když chce radu, nebo jízdenku, a je mi celkem šuměnka, když si někdo nahlas pustí písničku, nebo začne ve voze zpívat. Když chladivý čerstvý vzduch sviští kolem soupravy, je to vlastně stejně příjemné a hezké, jako pohled na zasněženou trať. O romantické výhledy vážně není nouze. Není to jen Ještěd, který majestátně hlídá zdejší kraj. Vždyť i světla semaforů, jiskry od panťáků, nebo nádherně nasvícený kostel ve Vratislavicích, to vše dokáže pohladit a hlavně vyvolat úžasné pocity stejně, jako východ slunce pohledem z Hanychova a západ od Lidových sadů. Když řidič rád prohání vláčky po kolejích, jde pak všechno lépe. Každý den nemá barvu, jakou by si člověk přál. Pokud objeví se závada, nebo když kolony aut ničí jízdní řády i trpělivost lidí, bývá trošku dusno. Není divu. Jen je fajn se z toho otřepat a jet. S úsměvem jde všechno líp, tak sorry, že se culím. On je pak den prostě hezčí. Ano, jsou už pro mě úsměvné ty překvapené oči, když spatří tramvaj tiše blížící se v rytmu hudby ze sluchátek. Baví mě, když lidé přeskakují kaluže a břečku sněhovou, přitom o kousek dál je čistý přechod pro chodce. Jiní táhnou deset tašek dárků, snaží se pak nacpat do tramvají a úzkých dveří autobusů. Vlastně nedokážu popsat kulturu cestování v těchto časech. Doznívá Black Friday a začíná lovecká sezóna pro ty, kteří nechávají vše na poslední chvíli. Co mě těší, je ta stálá touha lidí mávat a ta čistá radost dětí i maminek, když jim tramvaj zacinká a řidič odpoví na pozdrav. To prostě vždycky pozvedne náladu a snad i napětí v troleji. Pro ranní výjezd z vozovny je kafe nutnou výbavou. Noční zatažení, to je jako návrat domů. Všechno mezi tím se musí prožít naplno. Asi jako dovolená, první polibek, nebo jako projížďka drahým autem po závodním okruhu. Ne tak rychle, ale soustředěně, spolehlivě, s radostí. Obzvlášť teď, kdy v ulicích máme zas světelnou show. Blíží se advent. Všude jsou vločky a výzdoba sváteční. Vánoční tramvaje září víc než reklamy. Víc než měsíc na noční obloze. Víc než ten můj úsměv. Každý má nějaké to přání. Někdo chce být zdravý, někdo jiný zas chce auto, nebo štěně. Kdosi kdesi na dálnici chce jen šťastně dojet domů. Jako ta cestující dnes, která se mě ptala, jestli pojedu stále po kolejích, nebo mám nějakou objízdnou trasu. Ano, ta tramvaj pojede stále po kolejích a přeji nejen té paní, ale všem šťastné a veselé Vánoce. 🙂

Radovan Bazger, 29.11.2023

Sdílení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..