Jak vidím Rusko? Je to trošku složitější, ale co je dneska jednoduché? Dnes se tato země nazývá Ruskou federací a rozlohou 17 098 246 km² je největším státem světa. Vládne tam prezident a parlament. Do těchto institucí volí své zástupce občané Ruska, takže v podstatě se dá říct, že je tam „demokratický“ systém. Západní svět o tom má své pochyby, ale asi jde o úhel pohledu. Nemám informace o tom, že by se volební výsledky falšovaly, takže nebudu nic a nikoho soudit.
Rusko je především obrovskou zemí. Nikdy jsem tam nebyl. Četl jsem jen pár cestopisů a článků, viděl několik filmů a fotografií z různých oblastí. Pro člověka, který cestuje a poznává svět, může být Rusko zajímavé. Pláže, pouště, lány polí, mohutné řeky, hory, nekonečné černé lesy a divoká příroda. To vše musí být nádherné. Setkání s lidmi určitě také. Jsou pohostinní a vlídní. Můj táta byl v letovisku Soči. Vyprávěl, jak bylo vše skvělé, ale to podle mě není to pravé Rusko.
Tajga, tundra, Angara, Kavkaz, Bajkal, Altaj, Smolensk, to jsou pojmy a místa, která stojí za návštěvu. Pokud se tedy člověk nebojí medvědů, tygrů a vojenských posádek. Lidská obydlí, vesnice a malá městečka v ruských dálavách si asi každý umí představit. Žádný přepych. Nejlepším autem na ruské silnice bude určitě Lada Niva. Obecně vzato je Rusko méně rozvinutou zemí. Ono asi není jednoduché spravovat tak obrovské území. Ani ta elektřina není všude.
Zato veliká ruská města působí až kontrastně. Jsou moderní, plná technologií, mají svou historii a nádhernou architekturu. Památky z rozličných dob se staly monumenty, na které mohou být Rusové pyšní. Nádherná je například socha s názvem „Matka vlast volá“ stojící nad ruským Volgogradem. Je 85 metrů vysoká. Určitě bych se rád podíval i do Moskvy. Navštívil muzea, galerie, parky, metro, obchodní centra a slavné náměstí s mauzoleem. Tak snad někdy …
Jednou. Až se mezinárodní situace uklidní a Rusko s Ukrajinou urovnají spory, pojedu autem třeba až někam do Čity. Byl by to jistě ohromný zážitek. Už samotná cesta! Jenomže ještě delší cesta teď čeká celý svět. Cesta k míru, porozumění a odpuštění. Já totiž věřím, že válka brzy skončí. Je nesmyslná a zbytečná. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale zabíjet se navzájem pro něčí vliv a politickou moc, to je prostě špatné. Svět by měl hledat cesty sblížení podáním rukou.
Rád bych viděl Rusko nepříliš složitě. Je to jak čekání na zázrak, ale určitě jednou dojde k velkým změnám. Myslím si, že široká a hrdá duše „obyčejných“ Rusů vnímá silně ten nedozírný prostor pro život. Velkorysost moudré přírody dovoluje lidstvu sdílet všechno bohatství. Chce to jen vykročit vpřed. Beze zbraně a s upřímnou nabídkou přátelství. Tak snad to brzy pochopí i všichni vládci v Moskvě, v Kyjevě, Bruselu, ve Washingtonu, Tchaj-peji i Pekingu.
Radovan Bazger, 18.4.2023