Nedávno jsem četl článek o hrozbě fatálního nedostatku vody. Takových varování můžeme v novinách, časopisech a na internetu číst stovky. Varují vědátoři, politici, ekonomové, umělci, prostě všichni. Problémem je, že nikdo pro skutečnou změnu nic nedělá a společně si pod sebou podřezáváme větev nejenom stále a dlouhodobě, ale dokonce systematicky. Natolik, až je s podivem naše rodové zařazení zvané Homo Sapiens. Vždyť to, jak se chová tzv. rozumný člověk ke svému životnímu prostředí, rozhodně přežít nelze. Na Zemi těžko.
Doby lovu a sběru jsou již tisíce let pryč a se zemědělstvím přišla nejenom otrocká práce ve prospěch obživy, ale také neustálý výkrm elit. Postupem času přišly nové objevy a technologie. S nimi spotřeba, a co je nejpodstatnější, i nadspotřeba a nadměrná potřeba v podstatě všeho. Samozřejmě lokální. Problém je také v tom, že regiony v nichž lidé spotřebují několikanásobně víc než skutečně potřebují k životu jsou stále větší a nadspotřebou svým způsobem ubírají lidem v oblastech nedostatku. Nazval bych to nepřímým vykořisťováním.
Budu-li o celé problematice uvažovat oproštěn od politicko-ekonomických nástrah globálního světa, zjistím naprosto chabé uvažování, laxnost a neschopnost světových vůdců a organizací. Včetně OSN. Za tím si stojím. Pokud by jim totiž na lidstvu a jeho budoucnosti záleželo, tak už dávno žijeme v úplně jiném systému, politickém režimu a na základě zcela odlišných hodnot ve prospěch přežití lidského druhu a všech živých organismů na planetě zvané Země. Přitom vyvstanou další otázky a domněnky. Nezodpovězené a zásadní.
Lidí je stále více a jiní tvorové hynou. Tento nepoměr nepřekvapuje, je však zarážející a varující! Existují sice jedinci, společnosti a orgány, které se snaží zvrátit podstatu blížícího se kolapsu, ale to vše je málo. Dokud nepřijdou celosvětová nařízení měnící současný život každého z nás, nedojde ke kýženému výsledku a obratu výše uvedeného nepoměru v přežívání člověka včetně dalších biologických řádů a skupin. Jsou lidé, kteří vystupují s tvrzením o nenapravitelnosti předchozích chyb. Nesouhlasím s nimi a vysvětlím proč.
Člověk způsobuje planetě obrovské škody svou existencí. Mimo armádní technologie spolu s jadernými testy a chemickými zbraněmi jsou zásadně škodlivé i další vlivy. Užívání chemikálií nejen v zemědělství, průmyslová výroba ničící vzduch a půdu, vlivy související s těžbou biomasy, s dopravou a výstavbou. Různá průmyslová odvětví zpracovávání ropných produktů a mnoho dalších činností. V poslední době i kybernetika a dokonce samotná obchodní činnost působí negativně na prostředí upadající rukou lidského fanatismu.
Do všeho samozřejmě promlouvá poptávka a nabídka. V dávné minulosti měli lidé stejně jako dnes své potřeby. Byli schopni většinou zkrotit chlad, ukojit pudy množení, žízeň a hlad. Vzhledem k šíření lidského rodu na planetě se celkem dařilo tyto potřeby k obecné spokojenosti zvládnout a naplnit. Problém nastal ve chvíli, kdy lidé začali bojovat i za své nenaplněné touhy. Tehdy začalo drancování a vývoj, expanze a tak zvaná vědeckotechnická revoluce dávnověku trvající dodnes se jasně podepsala právě na kolapsu přirozených ekosystémů.
Postupně byla poptávka splněna a v současnosti plynule a globálně přecházíme do stavu, kdy naše životy doslova řídí nabídka! Mediální kampaně v podobě reklam bičují lidské smysly už od útlého věku každého jedince a napříč planetou úplně všichni chtějí konkrétní zboží vyrobené pouze za účelem zisku s mizivou hodnotou a důležitostí pro lidský život. Jen se klidně rozhlédněte kolem sebe. Kolik věcí ve vašem okolí je pouze dekorací, šuplíkovým ležákem, strojem na práci, nebo elektronickou hračkou bez níž by byl život možný. Můžeme si takový luxus dovolit?
Katastrofou je potom nakupování nepotřebného na dluh – na splátky. Samotný svět financí, celý bankovní i nebankovní sektor je postaven na řízení nadpotřeby všech. Od školáčka v té nejmenší obci až po úspěšného metropolitního podnikatele jsme všichni nevolníky směnitelných papírků a virtuální bonity. Nebojím se vše nazvat takovými přívlastky. Jsme opravdu otroky nadpotřeby. Obdivujeme plné regály rozličného zboží a obdivujeme se vlastní krátkozrakosti provázející utrácení prostředků podložených i nepodložených naší každodenní prací.
Poslední odstavce byly popisem situace ve vyspělých částech světa. Nezapomínejme však na nerozvinuté oblasti. Regiony v nichž lidé žijí na pěti metrech čtverečných. Části planety, které neoplývají dostatečnými zdroji vody, hektary orné půdy, nebo ropnými ložisky. Lidem a všem tvorům v těchto oblastech se žije těžce a to nejen bez naplnění tužeb a snů, ale dokonce bez základních a pro život potřebných surovin či výrobků. Srovnání s těmito podmínkami snad nalezneme pouze v lidech bez domova. I za tento stav může nadpotřeba.
Absurdní likvidace zásob surovin a pro život důležitých látek při výrobě a obrovská spotřeba, nákupy a ničení produkce paradoxně nezanechávají prostor pro vznik nových pracovních příležitostí ve vyspělém světě a dokonce ani tam, kde mzdové nároky obyvatelstva nejsou tak vysoké. Svět nedokázal a v dohledné době ani nedokáže srovnat životní úroveň lidí na shodnou v měřítku globálním. Svou úlohu v tom hrají politické zájmy a nakonec i konkrétní finančními ústavy s vazbou na nejmocnější podnikatele planety. Tolik náčrt situace chudoby.
Ani celky bohaté na suroviny nemají na růžích ustláno. Drancování a likvidace zásob snad všech využitelných komodit probíhá po celá staletí. Nerosty Afriky, ropa blízkého východu, dřevná hmota Amazonie, zlato a další zdroje, to vše se stále více těží. Často pod pohrůžkou ekonomické likvidace, válečného tažení, případně s příslibem výrazné „pomoci“ v podobě dalších půjček a úvěrů státní správě tohoto bohatství. Případné konflikty a nevoli většinou již v zárodku likvidují kampaně a ono známé římské Panem et circenses – Chléb a hry.
Nesmíme zapomínat ani na civilizační útvary, které se spojují v různé politické a obchodní unie. V nich dochází k dalšímu rozvoji závislosti občanů na spotřebě. Samozřejmě chápu nutnost globalizace a porodních bolestí této cesty. Problém však vidím v cílech snahy o světovládu jednotných paragrafů. Přijde snad někdo s návrhem snížení spotřeby zboží na Zemi v zájmu zachování ekosystémů a životního prostředí? Budou světové obchodní fórum a slavná G7 platit kampaně, které všem lidem na světě nastíní pravdu a otevřou oči? Pochybuji. Nic se měnit nebude.
Taková světová kampaň je přitom již dnes žádoucí. Již dnes! Ne až budou ukončeny všechny konflikty a až vyhynou další stovky živočišných druhů a rostlin. Je nutná snaha politických i ekonomických lídrů o to, aby lidé nakupovali méně a také méně spotřebovali ve prospěch těch, kteří nemají co do úst. Ve prospěch nižší energetické závislosti. Ve prospěch nižší spotřeby přírodních surovin a zdrojů. Ve prospěch snižování znečištění vzduchu, vod i půdy. Myslím si, že takové nové vidění světa bude lidem blízké. Uskromní se a pochopí. Jen politická vůle chybí.
Ano. Lidská moudrost, skromnost a pochopení. Jen to může prodloužit život na Zemi a existenci lidstva na této planetě. Alespoň do doby, než budeme schopni expanze do hloubi vesmíru. Na požadované však úrovni nejsme. Dále lze namítat, že snižováním spotřeby bude docházet ke snižování produkce a zvyšování nezaměstnanosti a tím k prohlubování chudoby na všech kontinentech. Takové tvrzení však stojí na chatrných základech. Se snížením spotřeby bude snížena poptávka, následně produkce a nakonec i nabídka. Je v tom paradox, ale jde to.
Problém je v systému, který všechny dílky existence staví na jejich úspěchu. Jakmile v nějakém sektoru kolabuje růst, je označen za neefektivní. Tržní mechanismy nefungují, jestliže jednotky stagnují. Vše je zaměřeno na neustálém zvyšování hodnoty. Pokles je nežádoucí. V podstatě trh musí vykazovat pouze kladná čísla, jinak ničí sám sebe a bez dalších impulzů a zdrojů může být zničen. To samozřejmě nedovolí politická reprezentace, která je závislá na spokojenosti větší části občanů. Začarovaný kruh. Nemůžeme šetřit planetu, protože by elitní články padly.
Přesto cesta existuje. Snížením počtu odpracovaných hodin se zachováním produktivity práce dojde k zajímavým efektům. Především v oblasti ekonomiky i oblasti mezilidských vztahů, ale například i v náročnosti na zdravotní péči o člověka. Celkový dopad na život ve světě snižování nadpotřeby a následně i spotřeby je samozřejmě zralý na hlubší zpracování. Z hlediska přežití a existence vzniká nutnost úpravy stylu života každého člověka a již dlouho volá po zavedení revolučních změn. Snad i řízených evolučních změn! Jak se říká: Včera bylo pozdě …
Tento text vznikal už v roce 2015. Dokončen byl až dnes. Nic se v člověku nezměnilo. Článek je dlouhý. Pro některé zbytečně složitý a snad i nezajímavý. Lidem, kteří v něm poznali pravdu a současnou realitu děkuji za pochopení a případně i sdílení v síti. Jsem si vědom také toho, že většina se kliknutím pro uzavření stránky vrátí do známého a pohodlného světa reklam. Závěr věnuji otázce, která je adresována všem schopným logické úvahy. Je člověk skutečně inteligentní, nebo je opravdu stále otrokem těch, kteří sedí na větvi a drží v rukou pilu?
Radovan Bazger, 16.10.2022