…stresu, mamonu a zlobě.
Ráno se probudíte, vdechnete miliony roztočů a prachových částic. Myšlenka na další pracovní den a shon je pouze záležitostí vyvolávající stres minimálně v podvědomí. K tomu strach.
Dáte si nezdravou kávu a během cesty na stanici dopravních prostředků se nadýcháte těžkých kovů a dalších zplodin víc než dost. Pracovní prostředí je pro většinu lidí nezdravé. Hluk, výpary, záření a další elementy neslučitelné se zdraví prospěšnými pochody v našem organismu.
Nedostatek času na jídlo, doprava, starost o děti a další adrenalinové situace všedního dne ničící nejen náladu, ale i zdravé buňky v těle. Lidé jak psi se k sobě chovající z důvodu absurdity shonu a boje o pochybné výsluní či přežití.
Pozdní večeře a úchvatné pořady v tv nás pomalu ladí do režimu spánku tak, abychom se ochuzeni o skutečnou podobu hodnotného života v čistém prostředí z něhož rod člověka vzešel, probudili do nového dne. Ve světě, který vypadá takto je skutečně nezdravé žít.
Negativních vlivů je opravdu nespočet a málokdo si to uvědomuje. Lidé umírají na infarkt, mozkové příhody, rakovinu. Ještě nevíte proč? Organismus člověka musí být úctyhodně odolný když jsou jedinci schopni přežít ve společnosti hamižnosti a materialismu.
Pouze obživa, pohodlí a nicotný mamon vytváří tu nezdravou podobu existence každého z nás. Nechci žít ve špíně, stresu, zlobě, nenávisti a materialismu striktně komerčního prostředí. Nemám však na výběr. Na naší planetě totiž neexistuje místo s absolutně zdravým vzduchem a čistou hmotou přírody. Člověk zničil vše.
Pojďte diskutovat na tato témata. Pojďme se zamyslet nad cestou k obnově Země a budoucností lidského společenství. Jinak totiž hrozí, že žádná budoucnost nebude. Je to také opět o politice. O vůli našich vládních zástupců. Volíme je však my!
Mysleme na to, že tato planeta není jen naše. Náš styl života a enormní dobyvačnost, násilí a sobectví totiž strhává do propasti zkázy i ostatní organismy na Zemi. Říše rostlinná a živočišná se neumí bránit nadvládě člověka. Tvora, který si říká Homo Sapiens. Jsme skutečně rozumní?
Radovan Bazger, 29.11.2012