Sedím si takhle po ránu u počítače, piju dobré kafe, čtu první zprávy nového dne a říkám si, jak asi vypadá náš svět z pohledu nezávislé, nezaujaté, vědecky dychtivé, úplně svobodné a v dobrém smyslu nelidské entity, která všechno to dění pozoruje. Řekněme, že by mohlo jít o návštěvníky z vesmíru. Inteligentní bytosti, které v podstatě náhodou během své dlouhé cesty pustým vesmírem narazily na malou modrou planetu v soustavě objektů kroužících kolem stabilní a svým zářením velmi milosrdné hvězdy.
Jejich technologie, molekulární stavba, intelekt i úsudek jsou naprosto unikátní a lidské smysly ani stroje nejsou schopny takové návštěvníky zaznamenat, pokud to Oni sami nechtějí. Díky tomu se mohou tito mimozemšťané pohybovat po celém povrchu naší planety, ale i nad zemí a pod vodou neprosto nepozorovaně. Co je však důležité – nemají předsudky, neznají zášť, svou přítomností nikoho neobtěžují, nic nechtějí, neovlivňují, a v roli pozorovatelů tvoří svůj nestranný záznam o novém objevu. Mají dokonce velkou radost – našli přece planetu plnou života.
Pozorování nového světa jede na plné obrátky. Pokud přijmu onu možnost, že ti tvorové mají očím podobné orgány, co vlastně vidí? Obrovské vodní plochy a pevninu. Rozmanitý reliéf. Hory i roviny. Písčité pouště i zelená údolí. Zvířata, která se pasou na travnatých lukách, šelmy lovící pro svou obživu. Řeky plné ryb a krásné lesy. Ten prostor linoucích se zvuků, jakoby šlo o království zpěvných ptáků. Místy ničím nerušenou krajinu, ale i pásy cest a na nich pohybující se stroje. Hnízda plná tvorů, kteří jsou téměř neustále v pohybu.
Aktivita lidí je natolik zajímavá, že stojí za bližší a rozsáhlejší průzkum. Návštěva z vesmíru však nezná minulost Země. Nedokáže si přehrát dějiny lidstva z magnetických, nebo digitálních záznamů, ani číst v našich knihách. Dokonce neumí pátrat v paměti a myšlenkách, jak vídáme často ve filmové tvorbě žánru Science Fiction. Snad proto jsou vesmířané překvapeni tím, čeho je člověk schopen. Trpělivě pozorují lidskou činnost a pravděpodobně začínají tušit, že svět, který objevují, nebude žádnou rajskou zahradou.
Vidí ničení pralesů v přímém přenosu. V mořích a oceánech spousty škodlivin a odpadků. Zbytečné zabíjení živočichů. Vidí války. Krvavé a hlavně nesmyslné. Chudáky, žebráky v centrech měst i trpící lidská mláďata v kontrastu s přepychem a obludnou, až tupě nezřízenou zhýralostí marnotratných. Zkrátka nepochopitelný obraz podivné civilizace, která ještě nedospěla. Snad proto se návštěvníci rozhodli neprozradit svou přítomnost. Pud sebezáchovy mají pravděpodobně v kosmických dálavách všichni.
Tak nějak by mohl vypadat pohled „ufonů“ na naši planetu. Vzpomínám si, jak v roce 2017 řešil celý svět průlet neznámého objektu Sluneční soustavou. Dostal jméno Oumuamua. V překladu z havajštiny „Posel“. Vědci stále nesdílí stejný názor ohledně původu toho tělesa. Fantazie proto dál jede na plné obrátky. Nejsem sice příznivcem konspiračních teorií, ale pokud připustím existenci inteligentních bytostí, které by přeci jen měli zájem o kontakt s člověkem a shodou okolností bych to byl právě já, řekl bych jim jen:
Leťte radši pryč. Tady vás zatím nic hezkého nečeká …
A přestože u ranní kávy čtu nehezké zprávy českých i světových agentur, které v zájmu informovanosti a zisku z reklamy média ochotně předkládají veřejnosti, chtěl bych tento text ukončit alespoň trochu pozitivně. Víte, je zvláštní ten náš svět. Možná skutečně krutý. Přesto věřím, že jako lidstvo jednou dosáhneme bodu, kdy o naše přátelství bude stát celý ten tajemný vesmír. Vždyť v jádru, v těch deoxyribonukleových sloučeninách nejsme vůbec špatní. Máme nejen velké mozky, ale i velká srdce a jednou se naučíme žít tak, aby každý poznal opravdové štěstí.
Radovan Bazger, 11.2.2023
Kdyby sem někdo fakt přiletěl, tak nebude chápat vůbec nic. Ani to, že se lidé ničí navzájem. Návštěvníci by to považovali za zdejší přirozenost.