Nový prezident republiky pozdravil občany z balkonu na třetím nádvoří Pražského hradu. Jásot a potlesk. Nadšení davu lidí, kteří Petra Pavla přišli podpořit bylo slyšet možná až na Karlově mostě přes Vltavu. Projev pana Pavla byl už během inaugurace emotivní, ale také plný slibů a nadějí. Jeho politická řeč okrajově sváděla k aktuálním problémům, ale především nabídla přítomným určitý zážitek. Být součástí procesu změn je vždy atraktivní. Praha slaví vítězství. Jen jsem si nevšiml, že by jásal i někdo další. Žádná shromáždění v ostatních městech. Na internetu a především sociálních sítích jsem sice zaznamenal několik nadšených příspěvků, ale nic, co by bořilo servery.
Možná má nový pan prezident tu smůlu, že nastupuje do funkce v době, která není ani trochu příznivá. Za humny se válčí, lidi u nás doma bojují o přežití kvůli neustále rostoucím cenám, seniorům vláda bere iluze i peníze, firmy propouští své zaměstnance a některé končí úplně. Pan prezident má sice plán. Ještě nebyl zveřejněn, ale tak nějak tuším, že o žádnou revoluci nepůjde. Proti vládním návrhům a senátu je i prezident malý pán, který může být vždy přehlasován nadpoloviční většinou poslanců v parlamentu. Navíc si nejsem jist tím, jak velký lidumil Petr Pavel je. Před volební kampaní jsme o něm příliš neslyšeli. Ne, já mu nechci předem křivdit, ale na sliby jsme už zvyklí.
Mimo jiné Petr Pavel mluvil o tom, jak chce na Hrad vrátit důstojnost, slušnost, tedy hodnoty, které zmizely. Osobně nejsem přesvědčený o tom, že by tyto hodnoty neprovázely úřad Miloše Zemana. Předchozí prezident dlouho bojoval s nemocí a samozřejmě se to projevilo v posledních letech jeho působení ve funkci nejvyšší. Nicméně, nástupce preferuje takzvaný návrat k lidskosti, chce komunikovat s občany, aby poznal, co je trápí a tíží. Nevím sice, kde pan generál žil doposud, ale budiž mu ke cti, že chce bojovat s inflací a pomáhat ekonomicky slabým, hodlá zavrhnout předsudky, byrokracii, překážky. Vyzývá k osobní odpovědnosti každého člověka, ale i k jednotě národa.
Ano, jeden z kandidátů zvítězil. I přes mediální obraz a nadšení jeho voličů jsou evidentní v podstatě chladné a střízlivé pocity občanů napříč republikou. Jsou to reakce, které odrážejí krutou realitu současnosti. Sice jsem pana Pavla nevolil, ale budu samozřejmě rád pokud ona Pravda skutečně zvítězí. Jsem zkrátka zvědav, jestli toto heslo bude vlát nad českou zemí nejen jako součást prezidentské standardy, ale i jako nedílný prvek zdravé politiky. Petr Pavel snad bude prezidentem lidí a nikoliv bezhlavým pohůnkem Bruselu a Washingtonu, jenomže červené linie nikdy nepřekročí a tepat českou vládu za asociální kroky dlouhodobě nebude. Stane se součástí změn.
Stane se součástí velkých změn, které nás všechny budou hodně bolet. Nechci strašit rozšířením válečného konfliktu. Zcela postačí změny v oblasti ekonomiky a životní úrovně obyvatelstva. Bude to právě prezident, který podepíše zvyšování daní, nižší valorizaci penzí a další projekty, které nám obyčejným lidem nic dobrého nepřinesou. A pokud nepodepíše, stejně skálou nepohne. Víte, já Petru Pavlovi vlastně přeji jen to nejlepší a hodně štěstí. V podstatě ho nevnímám negativně. Nevím, že by někomu udělal něco zlého. Úřad ať si klidně změní k nepoznání, ale jak říkají moudří lidé: „Chleba levnější nebude“. Stejně tak mléko, cukr, olej, benzín, plyn, elektřina, cihly, nájmy, úvěry …
Radovan Bazger, 10.3.2023