Kolik stojí svoboda

aneb Rovnice o dvou známých.

Nejdříve je nutno definovat, co to vlastně svoboda je, nebo naopak, kdy si člověk připadá nesvobodný. Asi není možné zahrnout všechny faktory do jednoho nepříliš dlouhého a náročného textu. Přesto se pokusím pohrát si s vlnou myšlenek na toto téma.
Svoboda je možnost a schopnost volit, rozhodovat se a jednat podle své vůle, ať je jakákoli, a nést za to určitou přiměřenou odpovědnost. Svoboda znamená využívat určitý prostor, v němž může jedinec, nebo také skupina rozhodovat o sobě a za sebe sama. Nesvobodný může být člověk omezený nejen v realizaci vlastní vůle, ale také v pohybu, právech a rovných možnostech působit v rámci integrace do společnosti lidské.
Celkem jasně jsou pravidla systému svobod popsána v dokumentu, který přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů. Nazývá se Všeobecná deklarace lidských práv a psáno je v ní, že se všichni lidé rodí svobodní a sobě rovní bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo postavení.
Už tato ustanovení vzbuzují jisté pochybnosti o tom, zda je definice lidských práv aplikována dostatečně aktivně a v plné míře. Systém, ve kterém žijeme jaksi vychyluje onu rovnost, a nemyslím tím matematická vyjádření vzorců. Zejména majetek, původ a sociální zařazení neposkytuje všem lidem stejné možnosti a příležitosti rozvinout schopnosti jednotlivců ani v zemích takzvaně vyspělých. Působí hranice začarovaného kruhu. Větší podíl objemu práce může podpořit zvýšení příjmů, ale také větší výdaje na dlouhodobé udržení úrovně dostatečně pokrývající formu potřebnou k dosažení prostředků.
Svoboda samozřejmě neznamená jen hmotnou podstatu. Jde i o práva a bezpečnost. Zajištění útočiště, soukromí, dobré pověsti a cti. Všem záleží na možnostech projevit názor, přijímat a šířit informace, sdružovat se a shromažďovat. Svobodně myslet a volit. Zároveň je důležité pochopit, že nikdo nesmí svá práva uplatňovat na úkor někoho jiného. Nikomu nesmí být upřena svoboda ve prospěch kohokoliv dalšího. V tom by byla ukotvena doslova nerovnice o dvou známých.
Vzhledem k tomu, jaká je situace ve světě, uvažuji o tom, jestli by nebylo vhodné určit také práva a svobody pro všechny státy a národy světa. Právě prosperita, bezpečnost a vzestup kterékoliv krajiny na Zemi neměla by být založena na újmě svobod, likvidaci a zneuznání práv, podmanění, destabilizaci, ohrožení a vykořisťování jiného státu, federace, unie, národa nebo společenství.
Zrovna v této době řešíme skutečnou rovnici. V ní jsou obsaženy známé proměnné, jakkoliv je můžeme považovat za hodnoty stabilní ve smyslu politickém. Rusko válečným tažením poškozuje jinou svébytnou zemi. Dle slov vlády federace se tak děje proto, že západ v čele s USA ohrožuje rozpínavou politikou bezpečnost samotného Ruska. Nechci zde rozebírat proč k takové situaci došlo, mnohem důležitější je faktor prevence. K válce na Ukrajině vůbec nemuselo dojít, pokud by práva všech států na planetě byla předem stanovena a chráněna přesnou definicí svobod a plynoucích závazků platných pro kterýkoliv útvar bez ohledu na jeho velikost a vliv.
Žádné velmocenství, ale kolektivní zájmy měly by být zajištěny deklarací globálního charakteru. Všichni musí mít svá práva, povinnosti, svobody a možnosti bez ohledu na rasu, barvu, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnost, původ, historii, bohatství, nebo jiné postavení ve světovém společenství.
OSN musí začít jednat právě v těchto dimenzích pochopení nároků všech stran konfliktů současných i budoucích. Dokud neproběhne přehodnocení stavu mezinárodních vztahů a vlivu vyvolených, nebude klid na Ukrajině, Tchaj-wanu, ani v dalších rozbouřených částech planety. Koncepce mezinárodního práva, která bude obsahovat řízení aplikovaných svobod a práv, může zachránit mnoho životů a snad i celý svět před jadernou katastrofou. To by byla vysoká cena za svobodu. Ke všemu značně nespravedlivá.
Zapeklitou rovnici by mohlo změnit uvědomění si existence veličiny, kterou nazýváme čas. Nevíme, kolik nám ho zbývá. Nakonec bychom mohli zjistit, že bez jednání o míru dojde ke změně situace a budeme muset řešit daleko složitější nerovnici, paradoxně o jedné neznámé. Tou je zbývající doba, po kterou bude lidstvo ještě vůbec existovat. Na to nám žádný superpočítač nestačí. Nejlepší mozky nebudou schopny analyzovat podmínky vzájemných vztahů, dokud se nezačneme chovat jako lidi a politické špičky nezmění přístup k těm nejzásadnějším hodnotám.
Každý má svá práva a důvody k boji za svobodu. I Čech, Němec, Iowa, Ukrajinec, Tuarég, Američan, Masaj, Číňan, Mačigeng, Rus nebo Aboriginec. Každý rod, kmen, národ, stát. Snad se nám podaří vyřešit základní podmínky soužití rozdílných tvorů na Zemi dřív, než budeme stát před problémem naprosto zásadním. Jednou možná budeme řešit velkolepá práva celé civilizace ve vztahu k jiné inteligenci.

Může být umělá, biologická, pozemská, nebo mezihvězdná …

Radovan Bazger, 11.3.2023

Sdílení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..