Rubriky
Blog Zamyšlení

Kdy pochopíme?

„Velké vymírání. Země přišla za padesát let o dvě třetiny volně žijících živočichů.“ Tak zní název článku na Seznamu. Vůbec to není hezké čtení a když si uvědomíme, že nejde o kusy zvířat, ale celé druhy, pak už určitě stojí za to se nad touto problematikou pozastavit. Nejenom to. Musíme začít jednat. Konat. Nějakým způsobem tento trend zvrátit.

Obecně máme jako lidi plná ústa humanity, tedy projevů lidskosti, dobročinnosti, soucitu, zachraňujeme kočky, psy a kachny na rybnících, ale že nám vymírají celé řetězce druhů a čeledí ve volné přírodě, to už vnímáme poněkud vzdáleně a jakoby se nás to netýkalo. Tady je patrné to odcizení moderního člověka od struktur divočiny.

Jsme zdánlivě nezávislí na tom, co se děje tam „venku“, na lukách, v lesích, na horských úbočích a rovinatých pláních. Uzavřeli jsme se do jakési bubliny. Žijeme v domech s vysokými ploty, ve městech, která poskytují k životu člověka v podstatě vše. Cokoliv potřebujeme dá se jednoduše koupit bez jediné myšlenky na původ všeho zboží.

Přírodě nepomůže změna nákupního seznamu. Co si lidi nekoupí v Evropě, to například v Argentině zmizí v okamžiku. Sice můžeme omezit plasty, spotřebu masa, můžeme přestat kácet stromy na podpal a topení, je možné snížit výrobu nábytku. Je snadné přestat kupovat produkty, jejichž výroba i likvidace ničí životní prostředí zvířat. Bude to však stačit?

Planetě škodí i méně rozvinuté regiony. Kácením pralesů se lidé snaží získat více ploch pro pěstování plodin, ale i dřevní hmoty na prodej. Zaplavují, nebo naopak vysušují obrovská území. Loví zvěř jen pro kůži a rohovinu, často jen tak pro zábavu. Také výstavbou sídlišť, dopravních koridorů, výrobních a logistických center nevídaných rozměrů člověk likviduje právě onu biodiverzitu a přírodní řetězce. Bez náhrady.

Samozřejmě je nutné dát lidem práci a zajistit všem obživu, energii a vše potřebné. Nešlo by to ale trochu jinak? Nebylo by ku prospěchu investovat do vzdělání a technologického pokroku především v zemích nejchudších? Snad i celý systém hospodářství poněkud transformovat ve prospěch globální efektivity a ochrany života na Zemi?

Když přemýšlím nad těmito věcmi, vždy si vzpomenu na město Atlantis. Nebudu teď rozebírat slova Platónova a hypotézy o umístění bájné civilizace. Jde mi o jinou věc. Atlantida se znázorňuje jako město kruhů. V tom nejmenším uprostřed muselo být něco vzácného. Možná vláda, centrum moci, ale víc bych sázel na zdroj vody, surovin či energie.

O to jde si myslím především. Zdroje a suroviny. Dokud budeme přes půl světa vozit materiál pro výrobu čehokoliv jen proto, že v místě těžby chybí výrobní technologie, kvalifikovaná a hlavně levná(!) pracovní síla, tak se příliš ani jako lidstvo ve vztahu k planetě nepohneme z místa. Už doprava hotových výrobků zatěžuje přírodu víc než dost.

I to by šlo řešit, kdybychom nebyli rozmazlení a stačil by nám jeden produkt z konkrétní oblasti. Jenomže my musíme mít na výběr X typů produktu a je-li vyrobený v exotické zemi, tak musí být určitě lepší než výrobek tuzemský. Tato pokřivená poptávka zatěžuje ekologii víc než si dokážeme připustit.

Možná až úsměvně působí historky o tom, jak se české jahody vozí do Německa nebo Francie, tam se přebalí, orazí patřičnou značkou a následně se vezou tisíce kilometrů zpět do (nejen) našich supermarketů. V průmyslu tak například probíhají části výrobního procesu. Věřím, že se tyto věci dějí a v mnohem větším měřítku. Dokonce pomocí velkoobjemové lodní dopravy.

Právě v těchto souvislostech čím dál více dává smysl techno-politická globalizace výrobních a spotřebitelských struktur. Mám na mysli efektivitu výroby, obchodu, logistiky a distribuce bez ohledu na kupní sílu nebo cenu práce. Jinými slovy sjednocení politických režimů, cen, výdělků, tedy jednotnou životní úroveň lidí v rámci celé planety.

Utopie? Komunismus? Kdepak. Demokratické principy jsou důležité. Jde spíše o proces zastavení válek, nepokojů mezi lidmi, proces stabilizace vztahů, ale hlavně příroda by nám byla neskutečně vděčná, což by se projevilo jejím uzdravením. Nicméně, stále to nestačí. Souvislost mezi rostoucím počtem lidí na planetě a úbytkem ostatních živočichů je více než zjevná.

Měli bychom přemýšlet o řízení reprodukci? Po omezení porodnosti volají i respektované vědecko-politické instituce. Můžeme samozřejmě také počkat na to, než populační křivka dosáhne vrcholu přirozeně. K tomu však může dojít až za několik stovek let. Tolik času zvířata a celé živočišné druhy na Zemi nemají. Díky nám. Bohužel.

Někdy brzdí potřebný pokrok samotná OSN a preference lidských práv. Nic proti platným deklaracím, ale nejsou tyto dokumenty v některých případech kontraproduktivní? Zvířata práva nemají? Nebyla by masivní ochrana živočichů, biodiverzity a jejich přirozeného prostředí zároveň úspěšnější ochranou práv lidských? Ochranou našich životů a naší budoucnosti?

Komerční agentury dokážou vymyslet a realizovat různé kampaně a přesvědčit tak miliony i miliardy lidí o tom, jak je skvělý například nový mobilní telefon, burger, nebo jak skvělá je bankovní aplikace. Určitě je možné vytvořit účinnou kampaň, která přesvědčí miliony lidí k tomu, aby se zamysleli nad budoucností lidstva a života na planetě vůbec.

Cílený tlak na politiky, ekonomy a koncerny by jistě také přinesl své ovoce. Politická vůle se však odvíjí od potřeb voličů. Musíme tedy sami chtít nějakou změnu. Určitě existují i jiná řešení než jsem popisoval. Musíme požadovat nejen veřejnou diskuzi, ale také návrhy především z prostředí vědy a výzkumu. Odborníci by měli usednout ke kulatému stolu společně s dalšími zástupci lidského společenství.

Už včera bylo pozdě. Jde přece doslova o život. Kdy už to konečně pochopíme? Až nám začnou umírat i zvířata ve městech? Až nebudeme schopni zachraňovat ani ty kočky a psy? Co budeme dělat až přijde řada na nás a naše děti? Najdeme si jinou planetu a tu zničíme stejně tak? Cítíme se tak neohrožení, že zahyneme pro svou vlastní sobeckost.

Umírá nejen říše živočišná, ale i rostlinná. Včetně mikroorganizmů. Na souši i ve vodě. Vlastně celá živá příroda. Jen člověk se tváří, jakoby se nedělo vůbec nic. Nějaká bezzubá sympozia a občasná zasedání výborů věnujících se této problematice tu situaci nevyřeší. Musíme konečně jednat. Reálně aplikovat účinná opatření. Něco se už daří, ale je to jako kapka v moři.

Já vím. Svět má teď jiné problémy. Především války a zbrojení. Někteří vládci se snaží získat ještě větší vliv a urvat další kus území pro sebe. Navíc neprávem a na úkor jiného státu. Kéž by se tak jednou člověk rval za přírodu, obnovu lesů, za větší plochy pro faunu a flóru. Dočkáme se toho někdy? Nemusí přitom létat rakety a drony. Tanky vůbec nepotřebujeme.

Stačí zdravý rozum a vědomí, že na této planetě prostě nejsme sami!

Radovan Bazger, 24.10.2022

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *