Kolikrát nás státní úředníci, poslanci, senátoři, ministři, vláda a další vrcholní představitelé naší země ještě oberou? Nechápu sobeckost a zavřené oči občanů České republiky. Již dávno jsme měli hodně nahlas křičet a ukázat proč si volíme zástupce lidu do vrcholových funkcí. Nepředstavitelná arogance politiků a hlavně suverénní neohrožené jednání postupně likviduje vše co se dalo ještě nazvat politickou kulturou.
Mnoho lidí si stěžuje jak národ okradli komunisté. Jak chápat pohnutky a ve své podstatě nutnost znárodňování majetku v oné totalitní době? Strana neměla jinou možnost? Většina národa taková opatření v době poválečné požadovala. Také ekonomické priority a společenský systém se zakládaly na všelidovém vlastnictví. Problémem už je samotný způsob znárodnění a konfiskací majetku. Neměl se zabavovat majetek násilím, pod pohrůžkou, a za pomoci dalších represí či dokonce za cenu smrti. To je odsouzeníhodné. Ti kteří nechtěli svůj majetek státu odevzdat byli tehdy sprostě okradeni.
Ale tím nekončí rozkrádání našeho majetku. Majetku nás všech. Přece jen se musíme pozastavit nad tím, že majetek či kapitál se neztrácí. Jen mění majitele. Případně hodnotí a znehodnocuje. Nemyslím si že by hospodářské výsledky státu před rokem 89 nějak vypovídaly o znehodnocení. Přece jen se ve válkou zdecimované zemi po určité době vybudovaly zemědělské, živočišné, hutnické, stavební, dopravní, strojírenské a další podniky které si zasloužily uznání. Jde o to, co se s veškerým zabaveným majetkem dělo dál.
Přišla sametová revoluce. Nadšení, jásot a ti, kterým minulý režim ublížil se začali hlásit o svá práva a majetek. Budiž. To je v pořádku. I případné zhodnocení majetku oproti stavu z let poválečných je dobrou náplastí. Musím však podotknout že stát vracel majetek ze svého. Tedy náš! V letech po revoluci až do dnes se vrací státní podniky, pozemky, domy a další komodity. Stát rozdává jako by si neuvědomoval čí majetek to je.
Zamysleme se nad tím kdo byl ve které době u moci a máme i konkrétní politiky – samaritány. Stát totiž nevrací jen majetek který byl zabaven neprávem či bez souhlasu. Stát vrací evidentně i to co ukradeno nebylo. Vrací, co bylo dobrovolně odevzdáno a darováno republice v letech poválečných, kdy strana dělnické třídy demokratickou cestou vyhrála volby. Jakou cestou moci se KSČ ubírala v dalších pětiletkách, to je věc jiná.
Postkomunistická Kupónová privatizace byla opět velkým podvodem na neznalé finančních toků. Proč jsme, proboha, měli opět dotovat dávno ztracené, či to co mělo v jakékoliv podobě stejně odplout do zahraničí? Dokáže mi dnes někdo z politiků říci do očí že kupónová privatizace byla investicí národa do sebe sama? Dost o tom pochybuji. K tomu se přidaly podvodné fondy a společnosti které v tom jednoduše uměly chodit. Opět krach a krádež peněžních prostředků velké části obyvatelstva.
Tímto privatizačním krokem ale pokusy státu o likvidaci hodnot vytvořených námi – tvůrčí silou pracujících – ani z daleka nekončí. Megapodniky jakými jsou ČEZ, letiště a ČSA, České dráhy a mnoho a mnoho dalších se stát po malých či větších kouscích snaží rozprodat většinou zahraničním kapitálovým skupinám a nadnárodním společnostem. Je samozřejmé že se jedná o podniky které prosperují. O firmy před úpadkem by nebyl takový zájem a když, tak cena by byla nízká. Stát se brání většinou tvrzením že jistý podíl si ponechává. Ale podíl který je méně než 50% je z pohledu rozhodování v podstatě bezvýznamný.
Když se ze státních prostředků zachrání banka či firma, neměl by se stát státi také majitelem patřičného podílu? A zdůrazňuji že stát není manager. Stát rovná se občan. Jistí-li a ručí za něco stát, ručíme všichni. Neboť vše se stejně platí z daní nás, z daní občanů ČR. Všechny arbitráže a prohry, ztráty a mínusy opět doplní do rozpočtu ten opomíjený občan, případně ta malá firma bojující na nelítostném trhu o vlastní přežití.
Kdo ze státních úředníků zaplatí za své pochybné manažerské schopnosti? Kdo z těch zodpovědných sáhne do kapsy a vrátí občanům státu českého finance prohrané v soudních síních? Kdo vysvětlí špatné investice? Vše se přikryje státní vlajkou a nikdo nic nevidí. Jak ostudné nakládání se státními penězi. S penězi nás všech. Proč se už konečně finanční a dalších odvětví prostoru státních zájmů neotevře? To asi nejde. To by byl šok!
Ale to nic. Jen tak dál vládo česká. Jsem jen zvědav kam to celé dojde. Až nebude co prodávat. Až nebude co prohrávat. Až nebude co vracet restituentům. Uvědomí si někdo kdo tady v době porevoluční a svobodné vlastně krade? Komunisté s majetkem lidu hospodařili a snažili se vyrobit a prodat v omezených podmínkách vnitřního i mezinárodního obchodu maximum. Do zahraničí mizelo minimum prostředků. Minimum kapitálu. Tehdy hospodařili dobře s nezákonně získanými prostředky nejen výrobními.
Dnes? Až bude pokladnička prázdná a majetek státu mizivý, potom bude o hodně hůř i prostému člověku. Pak teprve začne ten pravý, mnohými vytoužený a nekompromisní kapitalismus se vším, co k němu patří. Především je ale potřeba říci co k němu nepatří. Jsou to příznivé podmínky pro život. To bychom si měli uvědomit. V neposlední řadě i realitu doby. Takovou, která nedovoluje všem slušně žít. Snad demokratickou, ale chybnou volbou zastupitelů se okrádáme navzájem…
Radovan Bazger, 26.5.2014