Poslední dobou jsem si všiml zajímavého trendu.
Obzvláště velká média – tak mocná v oblasti manipulace s veřejným míněním a tak schopná každého přikovat v čase reklamních spotů – ukazují občas svět poněkud v jiných barvách, než jaký skutečně je. A ovečky konzumují zprávy v hlavních vysílacích časech jako divé. Vůbec nevadí, že v pozadí každého šumu a každé barvy je finanční struktura vlastníků. Dokonce politiků a jinak vlivných osob, rodin, korporací.
Jsme každý den na internetu, v televizi, rozhlase i tisku informováni o tom, že práce je vlastně dost. Například v bezpečnostních a úklidových službách. Případně v oblasti obchodních činností. Geometrickou řadou roste po těchto zprávách počet těch, kteří si myslí, že 630.000 nezaměstnaných „flákačů a nemakačenků“ může nastoupit do práce prakticky ihned. A pokud ne v ČR, tak v zahraničí na české zlaté ručičky čekají s otevřenou náručí.
Vše je vlastně skvělé. Usměvavé moderátorky zpravodajských pořadů nás po sérii kriminálních případů pro otrlé s úsměvem naladí na správnou vlnu dalším příspěvkem. Tím jsou nové módní trendy vykresleny tak úžasně, až se tají dech. Většinou oprávněně. Protože vyhublou modelkou předváděné šatstvo je jako stvořené pro hladovějící spodinu. A než budou zprávy o počasí, podíváme se, jak skotačí naše mládež a baví se lezením na díla sochařů.
Opravdovou situaci a prázdnotu nejen v peněženkách občanů podtrhují dokonalé recepty na jídlo za pár kaček. Levná krmě s vyváženou nutriční hodnotou pro nižší střední třídu obyvatelstva. Tuto ekonomicky slabou rovinu občanů je potřeba naučit šetřit. Jinak by se totiž mohlo stát, že z minimálních mezd a sociálních dávek budou lidé příliš utrácet za nesmyslně drahé jídlo.
Někdo evidentně káže vodu a přitom pije víno. Vyšší střední třída a další movité kasty obyvatelstva se nebudou obtěžovat změnou jídelníčku ve prospěch úspor. Radši si pochutnají na skutečném mase a kvalitním sýru. Pracující chudina, nezaměstnaní, senioři – ti všichni naštěstí mají zaplacený zákonný poplatek za rozhlas a televizi, proto mají také právo ochutnat napodobeninu z hrnku.
Tento text není kritikou snahy pomoci ušetřit někomu drobné. Není hanou informačních kanálů. Je ironickým zamyšlením nad současným stavem společnosti. Stavem, v němž se zrcadlí rozeklaná tvář národa, občanského společenství, civilizace jako takové. Samotná existence společenských tříd a faktické dělení lidí na majetné a ty druhé mě sice rmoutí, ale v podstatě neudivuje vzhledem k tomu, že pro většinu je názor reprodukovaný v médiích opravdovým vzorem.
Ano, je nám stále častěji předkládán svět poněkud v jiných barvách, než jaký opravdu je. A ještě k tomu za naše důvěrou podložené peníze. Inu – kdo chce kam… Znáte to!
Radovan Bazger, 12.2.2014