Občas si tak říkám, jestli to má smysl zabývat se všemi těmi hrůzami poslední doby. Všude jen varování, války, vichry, zemětřesení, krize, špinavá politika, slzy, dluhy a chudoba. Tedy hlavně média jsou toho plná. Ano, mají povinnost informovat veřejnost a taky je to slušně živí. Jen těch dobrých a pozitivních zpráv je jaksi pomálu. Už si radši více všímám toho hezkého ve světě a kolem sebe. Přírody. Úsměvů lidí. Krásy žen. Skvostů architektury a designu. Nádhery hudby. I ta práce je pro mě příjemná, když je kolem trochu optimismu. Sice mám do důchodu ještě tak dvacet let, ale asi to bude věkem.
Všiml jsem si už dřív, že lidé v seniorských letech často ztrácejí zájem o dění na Zemi. Asi jim zdravý rozum velí: „Své už jsi vykonal, nebo vykonala, něco dobře, něco špatně, více nech na mladších. Jsou svéhlaví. Stejně tě nebudou poslouchat.“ Je to možná dobře. Tedy pokud všechno jedinec bere tak nějak sportovně a neutápí se v depresivních myšlenkách o tom, co všechno ještě mohl udělat lépe, a jak měl víc zabezpečit své potomky. A pokud se najde někdo, kdo vyčítavě hledí do kruté minulosti a předhazuje fragmenty dob minulých s kritikou na rtech, pak je vážně mentálně krátkozraký.
Stejně tak mě vůbec nepřekvapuje nezájem mladých lidí o politiku a svět, který pro ně vytvořily starší generace. Stejně si ten život představují jinak a dle toho jednají, podle toho volí pak své zástupce na politické scéně. Mám pocit, že se i tohle točí tak nějak v kruhu, protože právě mládež a lidé v prvních etapách života podléhají mediálnímu trhu s informacemi a příspěvkům na sociálních sítích prakticky nejvíce. Chybí jim však ta zkušenost starších. Schopnost dát všechno to dění kolem do patřičných souvislostí. Snad proto se opakují chyby. Na druhou stranu mají čerstvý pohled na svět a nové znalosti.
Optimální by bylo, kdyby existovaly mezigenerační debaty. Nejen v rodině, ale i na školách všech stupňů. V rámci zaměstnání a dalšího rozvoje. Samozřejmě i v rozhlase a televizi, internetové sítě nevyjímaje. Postupně bychom tak mohli rozkrýt důvody a důsledky všeho, co generuje ono negativní prostředí. Každé politické rozhodnutí mělo by být konzultováno s nějakou radou starších. Zkrátka vtáhnout tak zvané důchodce zpátky do reality. Jsou důležití! Jejich životní příběhy a dobře míněné rady pomohly by rozlousknout nejeden tvrdý oříšek a zastavit třeba i střelbu na všech frontách.
Má tedy smysl zabývat se všemi těmi hrůzami poslední doby? Katastrofám se lidstvo nevyhne. Jenomže mnohým můžeme předejít. Nejen díky paměti jednotlivců, národů či celého lidstva, ale i tím optimismem a úsměvem. Soužití je o vztazích. Někdy je lepší pochybné autority obejít a vsadit všechny karty na vřelý, inteligentní a pozitivní přístup. Kdysi jsem si taky myslel, že co si hrubě nevyřvu, to nemám, ale poslední dobou vychází mi ku prospěchu pravý opak. Všechno se dá řešit v klidu a vždy je možné najít kompromis. Chce to jen trochu tolerance pochopení a vyvážené upřímnosti.
Ale co já si myslím, to je globálně bezvýznamné 🙂
Radovan Bazger, 28.6.2023